Podivuhodný konkurz, který baví víc než volba prezidenta, od začátku připomínal komedii plnou omylů. Jako kdyby režisérovi z placu jeden po druhém prchali herci, takže musí rychle měnit název kusu i scénář.
Šest medvědů s Cibulkou? Stop! Čtyři tankisté a pes? Stop! Tak alespoň Tři mušketýři? Ba ne, vždyť i ti přece byli kvarteto. Dva na koni a jeden na oslu, to by sedělo víc, když se vedle Chovance a protikandidáta Petra Rady zjevil Němec Klaus Toppmöller. Jenže i on to vzdal, a tak jsou na programu Dva muži ve městě. Tedy vzhledem k tuzemské fotbalové džungli spíš Dva lidi v zoo...
. Očima Štěpána FilípkaČlánek vyšel na názorové stránce MF DNES |
Ale vážně. Alespoň pro jednou, byť to dá práci. Potíže začaly tím, že jméno nástupce po Karlu Brücknerovi nebylo známo půl roku před mistrovstvím Evropy, jako například v Nizozemsku. Zásadní otázka se tak řeší v době, kdy má většina opravdu kvalitních trenérů práci sjednanou.
To potom není hledání vítěze v soutěži Ber, nebo neber, ale Přeber. Varující je skutečnost, že nejlepší kandidáti raději dali přednost klubovému angažmá.
Odpovídá to chaotickému způsobu, jakým byli oslovováni. Je nepochopitelné, že se vůbec nediskutuje o neúspěších na posledních dvou velkých turnajích. Fotbaloví šéfové důvody krachů slyšet nechtějí ani nemají vizi, kam má tým směřovat a který typ trenéra je třeba. Myšlenka vzít muže z ciziny přitom není marná, bývalý reprezentační manažer Vlastimil Košťál však vytáhl Toppmöllera jako králíka z klobouku.
Fotbaloví bossové se sice chlubí, že mladí čeští hráči sbírají na šampionátech medaile, ale nevidí, že na cestě k seniorské reprezentaci se zasekl výtah. A tak klidně dopustí diletantskou výměnu trenéra u fotbalistů do jedenadvaceti let, kteří jednou mají zaujmout místo Rosického a spol. A stejné je to o patro výš. Ukázalo se, že prvoligovým klubům či vlivným lidem z branže je až na výjimky úplně jedno, jak to celé dopadne.
I volba Chovance vzbudí u toho, kdo horuje pro progresivní trenéry s moderními metodami, kteří na sobě neustále pracují, rozpaky. Má sice velké jméno a charizma, ale v roce 2001 opouštěl reprezentaci na dně. Od té doby vedl krátce jen Příbram, druholigový ruský tým Krasnodar – a tři zápasy minulé sezony pražskou Spartu.
Donedávna působil dojmem, že je mu lépe v křesle sparťanského prezidenta a nově generálního sportovního ředitele. Ostatně ještě před měsícem klub z Letné slavnostně vyhlásil, že na něm staví novou koncepci. Nyní se opět potvrdilo, že žádnou nemá.
Není však na místě posmívat se Chovancovi, že to vypadá, jako by se přihlásil sám a funkce mu spadla do klína. To není jeho vina. Jen musí počítat s tím, že se najde dost těch, kdo mu to při prvním šlápnutí vedle připomenou.
Pokud tedy na poslední chvíli necouvne taky. To by pak byl Rada nad zlato.
