Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nizozemci neumí tým stmelit, my ano

8 2003
Praha - V Nizozemsku našel druhý domov a v Česku patří mezi klíčové fotbalové reprezentanty. Bude to pozítří pro Tomáše Galáska mimořádný zápas. Navíc jde o postup na Euro 2004. Jen se modlí, aby se jeho zranění přitahovače zahojilo natolik, aby mohl ve středu nastoupit. Ne jako v sobotu, kdy v Bělorusku seděl na tribuně. "Doufám, u toho bych nerad chyběl," říká před zápasem roku.

Má pro vás tenhle duel až bratrovražedný nádech?
Je to speciální zápas. Stejně jako v březnu v Rotterdamu. Ale teď má ještě větší váhu. Hrajeme doma a rozhodne se o postupu.

Komu fandí vaši spoluhráči z Ajaxu?
Tunisan Trabelsí mi říkal, ať si netroufnu vrátit se domů s porážkou. Zahraniční hráči asi víc přejí nám, Čechům. A s Nizozemci se trochu popichujeme.

Říkáte doma a myslíte Česko, kde jste se narodil a vyrostl. Říkáte vrátit se domů a myslíte Nizozemsko, kde osmý rok hrajete fotbal. Kam tedy opravdu patříte?
Mám dva domovy. Ale v Nizozemsku jsme si s rodinou opravdu zvykli a cítíme se tam jako doma.

Dokázal byste tam zůstat natrvalo?
Pořád nejsme rozhodnutí, bude to těžké. Mám ještě dva roky smlouvu v Ajaxu, pak se uvidí. Nejraději bych tam pokračoval. Kdybych si mohl vybírat, kam jinam, zvolil bych Anglii. Do české ligy se nevrátím, v tom souhlasím s Patrikem Bergrem.
Jak vydrží zdraví, budu kopat, klidně i do devětatřiceti. V Tilburgu by mě pořád rádi přivítali.

Nikdy jste to nechtěl zkusit jinde?
Byl jsem tu vždycky spokojený. Neměl jsem potřebu něco hledat a žádné konkrétní nabídky neměl.

Miluje sýr a víno
Třicetiletý Tomáš Galásek si v Ostravě už v osmnácti zahrál Pohár UEFA. V roce 1997 si vyvzdoroval přestup do nizozemského Tilburgu za 52 milionů korun.

V brabantském městě bydlí dodnes, i když si ho v roce 2000 vybral slavný Ajax Amsterdam. Rok ho vedl jako kapitán, získal s ním titul i Nizozemský pohár, na jaře s ním postoupil až do čtvrtfinále Ligy mistrů.

V reprezentaci debutoval v březnu 1995 v Brně proti Finsku, dosud hrál 25 mezistátních zápasů. S manželkou Sylvou má dceru Denisu (8 let) a syna Toma (3). Ještě s bílým teriérem žijí v domku v Tilburgu, mají menší byt v Amsterdamu, milují francouzské víno a nizozemský „travní“ sýr graaskaas s českou hořčicí.

Čím si vás Nizozemsko tak podmanilo?
Lidi kolem mě jsou příjemní, sousedi i na fotbale, našli jsme si přátele. Na zápasy se scházíme dvě a půl hodiny před výkopem, nejezdíme na dvouměsíční soustředění jako v Itálii. Můžu být víc s rodinou, a to se nám líbí. Manželka sem přišla s roční dcerou. První rok s ní měla spoustu starostí, než aby se jí stýskalo. Pak už si zvykla. A Deniska už tu chodí do školy.

Nebojíte se, že děti zapomenou česky?
No, už někdy zapomíná i taťka... Ale chodí k nám Češka dvakrát do týdne učit češtinu.

Nizozemci mají nálepku pyšného až arogantního národa. Proč?
Jsou vychovávaní k vysokému sebevědomí. Dětem se hodně povolí. Vidím to na Denise, jak je průbojná. Někdy je to dobré, ale jindy ne. Postrádají sebekritičnost. Brankář dostane gól po jasné chybě, všichni to vidí, ale sám si myslí, že vinu neměl.

Projevuje se tato vlastnost ve fotbale i jinak?
Určitě. My máme v národním týmu mnohem lepší partu. Holanďani se mě ptají: A bavíš se i s Nedvědem? Já jim říkám: U nás jsme si všichni rovni, nikdo si na nic nehraje. Oni třeba i v nároďáku bydlí v pokojích po jednom. Možná i proto bývá jejich mužstvo tak často rozladěné.

Jako teď, což vyvrcholilo konfliktem van Bommela s Davidsem po březnovém utkání s Moldavskem?
Prý se do sebe pustili v kabině, týden to propíraly všechny noviny. Až musel trenér Advocaat svolat tiskovku a všechno vysvětlit. Buď to dělají hodně blbě, nebo náramně chytře. Rozruchem se motivují a ukolébají ostatní.

Kdo vede nejuznávanější kritické hlasy? Johann Cruyff, trojnásobný držitel Zlatého míče?
Možná, s ním ještě Gullit nebo Mulder, dva bývalí reprezentanti. Ale nejodvážněji mluví v televizi vždycky Johan Derksen, ředitel fotbalového magazínu Voetbal International. Většina ostatních se bojí něco říct.

Soudržnost v nizozemském fotbale nikdy nevládla, že?
To je pravda. Kluby s reprezentací, van Gaal s Rijkaardem nebo Advocaatem si nikdy vstříc nevyšli.

Jako první odnesl vřavu zkušený světoběžník Seedorf, který vypadl z nominace.
Vidíte, zrovna ze Seedorfa jsme měli docela obavy. Pod silným tlakem médií trenér Advocaat vyřadil tyto dva hráče a vzal dva mladé. Chtějí něco změnit. Jenže v Nizozemsku je zvykem po dvou třech zápasech vynést mladíka do nebes, což jim neprospívá. Řada z nich to neunese.

Rafael van der Vaart, dvacetiletý kapitán vašeho Ajaxu, se tomu vymyká?
To je pravý opak. Skvělý fotbalista, přitom má ve dvaadvaceti budoucnost před sebou. Ale pásku kapitána vzal jen na místo zraněného Litmanena. Uzná, že by se měl od starších ještě učit. Sám třeba přenechal vedení předzápasové rozcvičky na mně, než to okouká.

Mají Nizozemci z českého týmu strach? Uznají, že hvězdami ze špičkových klubů se jim už vyrovnáme?
Devět z jedenácti hráčů nizozemské základní sestavy věří, že v Praze vyhrají. Ale mají z nás respekt. Vědí, kdo a jak hraje v silných klubech. Nedvěd, Koller, Rosický, Baroš - to jsou u nich pojmy, z holandské ligy znají mě i Zdena Grygeru.

Galásek s týmem zatím netrénuje
P r a h a -  Klíčovou otázkou pro středeční kvalifikační duel s Nizozemskem je start Tomáše Galáska. Defenzivní zálozník Ajaxu Amsterdam laboruje s nataženým přitahovačem a předním stehenním svalem. Trenér Brückner nemá na tento post moc variant, Gedeon je zraněn a Týcemu se zde v sobotu moc nedařilo. Nastoupí tedy Galásek, nebo ne?
ČTĚTE ZDE

Požadují po vás nizozemská média špionáž v českých řadách?
Dávám rozhovory novinám i televizím a mluvím pravdu. Už tak o nás mají dostatečný přehled, vidí hráče každý týden v zahraničních soutěžích. Český tým není žádná neznámá v celé Evropě!

Připomínají českou úspěšnost ve vzájemných soubojích?
Když v kvalifikaci 1996 prohráli v Bělorusku, pamatovali si to až doteď a na zápas tam se pečlivě připravili. To, jak Sparta v Lize mistrů nedávno vyprovodila Tilburg i Feyenoord, vědí taky. Už při Euru 2000 uznali, že jsme byli lepší a jim pomohla jen penalta. Před začátkem kvalifikace mluvili jen o vítězství ve skupině. Teď připouštějí i postup přes baráž.

Na co si musíte dát pozor vy?
Také Nizozemci mají stabilní formu i tým, hráče světového formátu ve výborných klubech. Jenom ten nároďák neumí stmelit tak, aby patřil stále k nejlepším na světě. Jako jsme to teď dokázali my.

Jakou zásluhu na tom má trenér Brückner?
Obrovskou. Někdy už to bývá nezáživné, pořád pilovat nějaké taktické manévry. Ale při zápase to přijde vhod. Jsme sehraní, víme, co má každý dělat, kam rozehrát. To Nizozemci zanedbávají. Myslí si, že když vedle sebe postaví Kluiverta s Van Nistelrooijem, hned jim to bude spolu klapat. Ale tak to není.

Nizozemci neprohráli patnáctkrát v řadě, my šestnáctkrát. Jsme favority?
Jejich hráči sice mají na podzim za sebou míň mistrovských zápasů, ale to zase není taková výhoda. Třeba Davids chuť po vítězství rozhodně nikdy neztrácí, i když v sezoně ještě za Juventus nehrál soutěžní zápas.

Proč vy jste se v národním týmu prosadil trvale až teď, za Brücknera?
Nemám pro to vysvětlení. Nemohl jsem si v Tilburgu říkat: Nehraješ, nepatříš tam. Proto to bylo těžší. Za Uhrina jsem hrával libera, který v týmu chyběl, ale já šanci nedostal. Za Chovance jsem už přivítal, že mě nepozvali do závěrečného soustředění před Eurem 2000, odkud vyřazovali ještě tři hráče. Aspoň jsem se nevracel plačky s kufry domů... Raduju se ze současné situace, nepotřebuju se dívat zpátky.

Autoři:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze