Nejsem zrovna expert na to, která kravata se ke které košili hodí. Se společenskými akcemi to mám vlastně stejné jako s obleky: ne že by mi byly úplně proti srsti, ale nevyhledávám je.
Kdybych si mohl vybrat, šel bych asi raději s bráchou nebo s přítelkyní Radkou do kina. Jenže zase: když už mě na takový slavnostní večer někdo dostane, docela si ho užívám a bavím se tam.
Letos si s sebou beru do divadla právě Radku. Ani jsem se jí vlastně neptal, jestli se jí chce. Ale to víte, ona je modelka, takže je na podobné prostředí zvyklá a vadit jí nebude. Sedneme si vedle sebe do hlediště a já budu zvědavý, jak se povede program.
Jenže kdybych měl pořadatelům poradit, čím by se mi zavděčili, bylo by to těžké. U mě totiž záleží, do jaké nálady se vyspím.
Jedno ráno si s chutí pustím nějakého zpěváka, druhý den bych totéž cédéčko nejraději vyhodil a pozítří ho zase poslouchám. Střední proud, co se většinou na podobných akcích hraje, mi nevadí.
Samozřejmě, budu trochu nervózní, že na pódium budu muset jít asi i já. Přece jen na to nejsem tak úplně zvyklý, jistější jsem na hřišti. Ale nemám strach, že by mě někdo při otázkách dusil, alespoň zatím se to nikdy nestalo. Šlo pokaždé jen o krátké proslovy - naštěstí pro mě a vlastně i pro pořadatele...
Lhal bych, kdybych říkal, že mě nezajímá, jak v anketě skončím. Ale když mi někdo říká, že jsem velký favorit na prvenství, odpovídám, že nebudu zklamaný, když nevyhraju.
Já osobně bych určitě hlasoval pro Pavla Nedvěda - ten je mnohem dál než já. Už se těším, až si spolu s ostatními kluky z nároďáku zahrajeme proti Francii, kam letíme hned v úterý. Ten zápas je pro mě samozřejmě o dost víc než pondělní divadlo.
Tomáš Rosický ve vycházkovém oblečení fotbalových reprezentantů |