Když Turkům vyjde premiéra, pak už možná všechno. Dopředu je bude unášet vlastní nadšení i hlas tisíců fanoušků na tribunách. Spustí svůj známý chorál: "Evropo, Evropo, slyš náš hlas, to je zvuk nastupujících Turků." Nebude problém, aby přijeli povzbuzovat, vždyť Turci jsou rozseti po celé Evropě. V muslimské zemi, kam fotbal "dovezli" počátkem 20. století Britové, kypí odvážný optimismus.
Stejně jako před čtyřmi lety, kdy mužstvo jelo do Anglie na svůj první šampionát v historii. Tam ovšem vyhořelo. Prohrálo všechny tři zápasy, postupně s Chorvatskem, Portugalskem a Dánskem, nedalo ani gól a pět jich dostalo. Po zklamání odstoupil trenér Fatih Terim. Muž uctívaný po celé zemi, protože jako první pozvedl fotbalové Turecko. Své schopnosti dokázal i letos, vždyť s Galatasaray postoupil do finále Poháru UEFA.
Nový kouč Mustafa Denizli dál buduje na základech svého předchůdce. Od minulého šampionátu se mužstvo změnilo jen nepatrně. Je zkušené a zároveň lačné po triumfu. "Tentokrát nechceme být za šašky jako při minulém mistrovství," přeje si trenér Denizli. Dělá pro to vše potřebné. Je klidný, uvážlivý, pověstný jako mistr taktiky. Hodně se vzdaluje od typické turecké povahy.
V osmdesátých letech se výrazně přiučil v Galatasaray jako asistent Juppa Derwalla, známého německého trenéra. Orientace na Německo je vůbec pověstná pro celou zemi a nevyhnula se ani fotbalu. Do Turecka odchází řada německých trenérů, v Německu zase od dětství vyrůstali někteří turečtí reprezentanti, třeba Ogün nebo Tayfur. Říká se o nich, že vnesli do národního týmu jiný duch: už nepřevládá zběsilé útočení, které dokázali soupeři potrestat. Hra dostala řád a disciplínu.
Pro turecký fotbal potom nemohlo být šťastnější chvilky, než jakou zažil 10. října 1998, kdy hráči v Burse porazili Německo 1:0. "Je to nejen velké vítězství pro Turecko, ale také pro více než dva miliony krajanů, kteří žijí v Německu," jásal kouč Denizli. Ještě nevyprchalo nadšení a čtyři dny poté tatáž jedenáctka prohrála doma další kvalifikační vystoupení o Euro s Finskem 1:3. Nevyzpytatelnost zůstává nadále tureckým znakem, stejně jako jejich výbušnost. Dokážou selhat, nebo naopak soka nečekaně zdrtit. V Severním Irsku zvítězili 3:0 hattrickem Arifa během pěti minut na přelomu poločasů. Při odvetě ve Finsku prohrávali 0:2 a za patnáct minut otočili průběh na 4:2.
"Jsou opravdu silní," tvrdí trenér Jozef Jarabinský, jenž v Turecku trénoval. "Potvrdil to poslední zápas kvalifikace, kdy hráli nula nula v Německu, byli lepší a mnohem blíž vítěznému gólu." Kdyby ho dali, museli by do baráže vicemistři Evropy. Takhle čekalo vypořádání s Irskem na Turky. Se štěstím to zvládli, rozhodl gól po přísné penaltě za nastřelenou ruku. Každý z hráčů dostal za postup 200 000 dolarů a nový džíp Range Rover.
Na odměnách se v Turecku nešetří, vypisuje je přímo parlament. Dokonce obohatil i hráče Galatasaray za jejich pohárovou pouť, mužstvo celkem pobralo deset milionů dolarů. V penězích ani sebevědomí není turecký problém. "Nevadí, že hrajeme s Italy hned první zápas. S nimi si poradíme," tvrdí obránce Ogün Temizkanoglu. "Horší to bude se Švédy, protože dobře brání a jsou vypočítaví. Ale i je zvládneme, stejně jako Belgii."
