Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nevrátí se, ač lidé chtějí

5 2000
B r u s e l, P r a h a - Hlas lidu si žádal, aby Pär Zetterberg znovu oblékl žlutomodrý dres národního týmu. Záložník, který tvoří stovky nádherných přihrávek, však Švédsku nepomůže. Rozžehnal se s trenérem a svár nespravili ani fanoušci. "Je pěkné slyšet, že mě lidé chtějí zpátky. Ale já se nevrátím. Alespoň do té doby, co bude Tommy Söderberg trenérem," řekl devětadvacetiletý hráč.

Nedávno uspořádal vlivný švédský večerník Aftonbladet anketu, zda by měl být Zetterberg v týmu. Téměř devadesát procent čtenářů si to přálo. Nedočkají se, protože to nechce vzpurný Zetterberg ani trenéři Söderberg s Lagerbäckem. Švédský systém totiž vychází z toho, že si nepotrpí na primadony. Jak napsal jeden novinář ve Stockholmu: "Nevšímejme si jich. My jsme byli vždycky tým. Pokud to pomůže k úspěchu, vzdejme se takových individualit jako Anders Limpar nebo Pär Zetterberg." Blonďatý záložník z Anderlechtu Brusel by se však Švédům hodil.

Týmu chybí klasický režisér, a to je Zetterberg, bez debat. Už před sedmi lety se stal nejlepším sportovcem Švédska. Trofej tehdy přebíral z rukou švédské princezny Christiny. V šestnácti odešel z rodného města Falkenberg do Belgie. Dva roky hrával za provinční Charleroi, pak přestoupil do Anderlechtu. "Už je tu jako inventář," tvrdí Jan Koller, český reprezentant, který s Zetterbergem hraje v bruselském klubu. "Pär je kapitán, může si všechno dovolit. O prémiích jedná s prezidentem, o taktice zase s trenérem. Je tu šéf." To může v Anderlechtu, kde letos jako jediný nastoupil ve všech zápasech. Trenéři reprezentace nic takového nepřipustili.

Zetterberg je zvláštní člověk. Když mu na hřišti někdo nepřihraje, hned mu vynadá. V takových chvílích je vzteklý jako hladový pes. Každou zkaženou přihrávku komentuje, pohádal se snad už se všemi. "Jednou se mi při tréninku něco nepovedlo, a hned mě seřval," vzpomíná Koller. Zetterberg si přitom dovolil na nejlepšího kanonýra klubu. Vznětlivá povaha se vůbec neslučuje s cenou Fair play, kterou dostal za poslední sezonu v Belgii. Má ji za to, že nedostává karty. I když jej okopávají osobní strážci, na ně se nehněvá. Když je faulován, bez reptání vstane a hraje dál. Žádné oplácení. Je vlídný i k rozhodčím.

Nebýt problémů se zdravím, snad mohl být ještě lepší. Během předloňského roku mu lékaři pětkrát operovali koleno. Navíc ho od devatenácti trápí cukrovka. Nejednou se stalo, že kvůli nepravidelné stravě dostal záchvat. Naposledy před pár měsíci, když jel z tréninku domů. Štěstí, že ještě stačil zastavit v odstavném pruhu. Tam ho za několik minut našel náhodně projíždějící policejní vůz. "Probudil jsem se až v sanitce." Už druhý den byl na tréninku a další den hrál ligový zápas.

V soukromí si potrpí na klidné prostředí. Když o něčem rád vypráví, tak o svých dětech. Má syna a nedávno se mu narodila i holčička. Během šampionátu se o ně bude starat, protože kvůli roztržce s trenérem může odpočívat. "A víte, že mě to ani nemrzí?" prohodil jednou v kabině Anderlechtu.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze