Zelenka a Hřebík, léto 2001. Nejdražší posila, kterou nový kouč nestavěl.
Zelenka a Hřebík, jaro 2005. Opora, na kterou staronový kouč sázel.
Obě předchozí Hřebíkova angažmá ve Spartě zažil právě dvaatřicetiletý současný středopolař Honvédu Budapešť. Jak na impulzivního kouče vzpomíná?
"Odborník, to je jasný, to se mu upřít nedá. Ale taky trenér, který neuměl jednat s hráči," vybavuje si trojnásobný reprezentant.
Hřebík během prosince oznámí, jestli potřetí během deseti let vezme nabídku Sparty. I když definitivní slovo klubovému majiteli Danielu Křetínskému ještě nedal, je takřka jisté, že na pozici generálního sportovního manažera nahradí Jozefa Chovance. Ten bude na začátku příštího týdne odvolán.
"Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, a pan Hřebík do ní vstupuje potřetí. No, nevím, jestli je to správný krok," přemítal Zelenka.
Jaroslav Hřebík |
Přijde vám to jako nepochopitelný krok?
Jsme v Česku a tady se kolem fotbalu takové věci dějí. Ale taky se divím panu Hřebíkovi, že do toho jde znovu. Už kvůli rodině. Vždyť, když byl ve Spartě podruhé, musel tam prožívat muka. On to nemá zapotřebí, na fotbale není závislý. Dva zápasy se nepovedou a fanoušci zase půjdou proti němu.
Ale on nemá být hlavním koučem jako tenkrát. Navíc se ještě definitivně nerozhodl.
Prožívá dilema. Chápu jeho ambice. Na klubové úrovni v Česku nelze dosáhnout víc než z pozice generálního manažera řídit Spartu.
A mohou ho hráči i fanoušci vzít jinak, když bude generálním sportovním manažerem, a ne trenérem? Když nemusí přijít do styku s kabinou, s hráči.
To vyjít může. Když mám mluvit za sebe, tak jeho nevýhoda byla v tom, že neuměl jednat s hráči. Ale když jim jeho myšlenky a záměry předá trenér, tak proč ne. Pan Hřebík pro fotbal žije. A že je odborníkem, to vědí všichni.
Jaký ještě je?
Když ho poslouchám v televizi, tak je klidný, všechno vysvětlí. Ale jak je na lavičce, tak je to jiný člověk. Když jsem v létě sledoval devatenáctku na mistrovství Evropy, slyšel jsem ten jeho křik. A hned jsem si doma říkal, že takhle křičel na mě.
To bylo především během jeho prvního sparťanského angažmá od léta 2001 do dubna 2002. Co se vám vybaví?
Do Sparty jsme vlastně přišli stejně, klub za mě dal dost peněz. Když jsem pak mluvil s vedením, tak jsem vycítil, že bych měl být v sestavě. Ale pak si mě stranou vzal trenér Hřebík a mezi čtyřma očima mi sdělil, ať si nemyslím, že budu normálně hrát. Došlo mi, že mě asi nechtěl. A to je pak pro hráče špatné.
Ale když přišel podruhé, v prosinci 2004, tak to už jste hrál pravidelně.
Taky jsem měl ve Spartě jinou pozici. Myslím si, že jsem tam v té době už měl i velké slovo. Pamatuju si, že tenkrát mi pan Křetínský říkal, ať se hlavně nevyjadřuju do novin, že mi nejdřív všechno vysvětlí. Věděl, že když tady byl poprvé, že jsem s ním měl problémy.
A jak se pak pan Hřebík k vám choval?
Už jinak než tenkrát. Říkal, že hrát budu, že na mě bude stavět. Ze začátku bylo všechno v pohodě, pět kol před koncem jsme udělali titul.
Na něm měl zásluhu především František Straka, pod kterým jste vyhráli podzim o devět bodů. Jenže jeho odvolání a nástup Hřebíka neskousli fanoušci...
Proti Hřebíkovi byli od začátku, ale jaro se ještě zvládlo. Ale když nám to v novém ročníku nešlo na hřišti, tak bylo hůř. Ani v kabině to nebylo ideální.
Ale i po sérii neúspěchů se kabina za trenéra postavila, nebo ne?
Pár hráčů za ním zašlo a řeklo, aby ještě zůstal na Ligu mistrů na hřišti Thunu. Tam to dopadlo katastrofálně, ale pan Hřebík pak prohlásil, že se za něj postavilo celé mužstvo. To tak úplně pravda nebyla. Já jsem za ním nešel, nechtěl jsem dělat komedie. Vždyť mě znáte, nemusím si sednout s každým, ale aspoň se nepřetvařuju a nedělám, že ho miluju.
Co vám na něm vadilo?
Někdy to bylo v pohodě, člověk si s ním fakt dobře popovídal. Ale mně se pořád vrací to jednání s hráči.
Jaké bylo?
To se těžko popisuje. Prostě zvláštní. Mně třeba vadilo, když tři čtvrtě tréninku protelefonoval a nás si vůbec nevšímal.
Fanoušky trenér Hřebík silně rozděluje. Jedni ho uznávají až zbožňují, druzí mu nemohou přijít na jméno. Čím to podle vás je?
Myslím si, že ten obdiv pramení hlavně z té Ligy mistrů. Co tenkrát Sparta dokázala, to bylo úžasné. Na druhou stranu i pod Kotrbou jsme šli do osmifinále a na AC Milán byli dvacet minut od postupu do čtvrtfinále. Předtím Ivan Hašek taky postoupil ze skupiny.
