Příběh bývalého záložníka fotbalové Sparty a dnes jejího trenéra je nejspíš nejživější vzpomínkou na poslední zápas českého týmu na překrásném stadionu slavné Barcelony, kde se ve středu večer představí Plzeň.
Tehdy v prosinci 1999 sice nebyla Barcelona tak dominantní jako dnes, nebyla nejlepším týmem světa, ale špičkovým a plným hvězd rozhodně ano.
Fotogalerie |
Figo, Kluivert, Rivaldo, Luis Enrique, bratři de Boerové či současný barcelonský vůdce Guardiola. Co jméno, to osobnost. A ti všichni za Barcelonu tenkrát hrávali a proti Spartě nastoupili. Mohl to být mimořádný zážitek!
Jenže Haškova vzpomínka se smrskla na hloupé vyloučení. "Co jsem byl na hřišti, tak kromě mojí červené se nic k zapamatování nestalo," poznamenává Hašek. Až potom přišel pětibrankový příděl, jenž vyloučením rozpoutal.
"V Lize mistrů jsem odehrál asi osmadvacet zápasů. Některé si připomínám rád, některé jsou neutrální a některé bych vymazal. Do třetí skupiny patří i Barcelona, ale vytěsnit prostě nejde," říká Hašek. "Co jsem hrál profesionálně, nikdy předtím ani potom jsem už červenou kartu nedostal, až pak za Přední Kopaninu."
Ale zpátky na Nou Camp, k utkání osmifinálové skupiny Ligy mistrů. Spartu tehdy při své premiérové trenérské štaci vedl Ivan Hašek, chytal Poštulka, obranu řídil Novotný, na hrotu se bil Lokvenc a především v záloze zářil teprve devatenáctiletý talent Rosický.
Z HRÁČE TRENÉREM. Martin Hašek se na Letnou vrátil coby kouč.
Parta kolem něj předváděla víc než sympatické výkony: v základní části totiž ani jednou neprohrála, svoji skupinu dokonce ovládla a potupila i Spartak Moskva. Ze všech dvaatřiceti týmů nastřílela nejvíc gólů, tedy nejvíc hned po Barceloně a Realu Madrid. "A oni to proti nám potvrdili," prohodí Hašek trpce.
Přitom se tak těšil. "Pozval jsem manželku, tátu nebo bývalého trenéra Jirku Štola z Liberce, zaplatil jsem jim cestu," vybavuje si Hašek. "Jenže když jsem pak stál po zápase na letišti, před našimi fanoušky, kteří byli předtím plní očekávání, tak to nebylo nic příjemného."
Barcelona - Sparta 5:0Zápas osmifinálové skupiny Góly: 44. a 63. Kluivert, 45. a 76. Luis Enrique, 60. Guardiola. ČK: 38. Hašek. Diváci: 75 000. Hráno: 8. prosince 1999. Sparta pak podlehla i doma, to když Hapal zahodil penaltu a Barcelona udeřila na 2:1. |
Stál tak trochu jako na hanbě.
"Byl jsem viníkem. Nechci tvrdit, že bychom tam uhráli body, ale ten výsledek by byl určitě příznivější."
Dvacet minut se sparťané zoufale bránili, domácí je těsně uzamkli před Poštulkou a z hluboké defenzivy nebylo úniku. Jako by Sparta čekala na ránu z milosti - to psala tehdy MF DNES.
"Nedokázali jsme se dostat za půlící čáru, maximálně pokusy o dlouhý míč a pak hned ztráta. Běhali jsme bez míče," přidává Hašek.
Ale když prvnímu náporu odolali a hra se "vyrovnala", tak... "No úplný nesmysl," říká Hašek. "Dobře jsem věděl, že už jednu žlutou kartu mám, ale z nějaké touhy přitvrdit a vybojovat míč jsem šel do zákroku ve středu hřiště. A Cocu si to dobře pokryl, ale já už jsem pohyb zastavit nemohl."
Sudí Collina neváhal: druhá žlutá a ven!
Vzpomínka na rok 1992: Jak Siegl skolil Barcelonu   |
Hašek odcházel ve 38. minutě za stavu 0:0. Jenže ještě do poločasu inkasovali sparťané dvě rány. "Už jsem jenom čekal, až kluci o přestávce přijdou do kabiny. Logicky to padalo na mě."
Nebyl jediným nešťastníkem večera: Vlastimil Svoboda si už v 17. minutě natrhl achilovku a jeho náhradník Bolf zoufale nestíhal. Jen plápolal ze strany na stranu, jak hvězdy Barcelony naznačovaly kličky, to především po přestávce.
Druhý poločas - už v civilu - prostál Hašek vedle lavičky a s každým dalším gólem trpěl: tedy ještě třikrát.
