Sparťanští fotbalisté i sportovní vedení klubu svého bývalého hráče obvinili z rasismu. Urážky měl vyřknout směrem k útočníkovi Léo Kweukemu. Duel byl před poločasem předčasně ukončen. Pergl nařčení z rasismu odmítá, přiznává jen běžné nadávky.
Jaký je vlastně tento čtyřiatřicetiletý hráč?
"Nemůžu tu událost hodnotit, protože jsem u toho nebyl. Ale Pavel byl vždycky bojovník, za svůj tým by dal všechno, riskoval pro něj i svoje zdraví. Uměl rány rozdat i přijmout. Ale vždycky si všechno vyřešil na hřišti a nikdy pak nefňukal," poznamenal Jiří Kotrba, který Pergla trénoval v Příbrami i ve Spartě.
Pergl s fotbalem začal v pražském Střížkově, tedy ve stejném klubu jako například Tomáš Rosický. A jako on ještě v žácích zamířil do Sparty.
Mezi dospělými hrál v třetiligovém Děčíně. Ligu poprvé poznal v Blšanech, pak byl v Drnovicích a v Příbrami, než se zase vrátil do Sparty. Ta o něj před devíti lety hodně stála, neváhala za něj poslat záložníky Vlastimila Svobodu s Pavlem Zavadilem.
Pavel Pergl
|
Přišel jako náhrada za Jiřího Jarošíka, který přestoupil do CSKA Moskva. "Pergla si sice při hře fanoušci nevšimnou, ale pro mužstvo je hodně důležitý. Takového tam prostě mít musíte. Nekompromisní, který v pravou chvíli umí přitvrdit i za cenu toho, že to bude bolet i jeho," zdůraznil Kotrba. "Vždycky jsem se na něj mohl spolehnout. Nemůžu proti němu říct nic špatného."
Pergl je defenzivním typem fotbalisty. Ten, který zastavuje soupeřovy akce ve středu pole a u kterého začíná protiútok. Je důrazný, neuhne ze souboje, neúnavný, dobře kondičně připravený, má tvrdou a přesnou střelu, je výborným hlavičkářem.
Právě hlavička přinesla jednu z jeho největších chvil ve Spartě: v březnu 2003, tedy krátce po svém přestupu, rozhodl v poslední minutě ligový duel s Brnem (1:0). Jinak moc branek nedává, za Spartu se za dva roky v lize trefil jen třikrát.
Nastupoval na postu defenzivního záložníka, ale postupně to měl ve středu zálohy složité a těžko se do sestavy v konkurenci Němce, Kováče, Zelenky či Michalíka dostával. Poté mu Kotrba našel místo pravého obránce.
V roce 2005 nastupoval za Spartu s jejím dnešním hlavním trenérem Martinem Haškem. Ze současných sparťanů pamatuje jen Libora Sionka.
Vše o nedohraném dueluSparta - Bellinzona ukončeno ve 40. minutě za stavu 0:0 |
Se Spartou byl dvakrát mistrem, třikrát byl u postupu do Ligy mistrů, v níž si zahrál i osmifinále proti AC Milán, v základní skupině nastoupil proti Manchesteru United, Laziu či Arsenalu.
Na Letné zažil čtyři trenéry: Kotrbu, Františka Straku, Jaroslava Hřebíka a Stanislava Grigu. Pod ním za Spartu 12. prosince 2005 v Mostě odehrál poslední zápas. Do hry šel na posledních dvanáct minut za Jana Šimáka, Sparta vyhrála 3:0.
V té době už nebyl oporou, na kterou trenéři spoléhali. A tak v lednu 2006 odešel na hostování do druholigových Drážďan. Na podzim se vrátil, ale za Spartu už nenaskočil ani na minutu.
"Nehrál jsem ani za béčko, dostal jsem od Sparty stop, protože jsem nechtěl prodloužit smlouvu," vzpomínal později.
V listopadu 2004 za kouče Straky si v duelu s Jabloncem zlomil zánártní kůstku a přišel o celé následující jaro. To Spartu vedl už Jaroslav Hřebík, její dnešní generální sportovní manažer.
Na podzim 2005 mu dal Hřebík šanci až v šestém kole, postavil ho do dalších dvou duelů. Pak byl Hřebík odvolán.
V lednu 2007 šel do anglického Prestonu. Kdyby klub postoupil do Premier League, dostal by kontrakt na další dva roky. Ale to se nestalo. Potom dva roky působil v AEK Larnaka, na pár měsíců se vrátil do Drážďan, pak následovalo angažmá v izraelských klubech Ramat Gan a Beer Sheva.
"Na Kypru jsem měl skvělý vztah s izraelským trenérem Klingerem, bývalým reprezentantem. Pod ním jsem hrál nejlepší fotbal v životě," vysvětlil, jak se dostal do Izraele. Od léta 2010 je ve švýcarské Bellinzoně, která po roce však nejvyšší soutěž opustila a teď bojuje o návrat mezi elitu.
Po pár měsících dostal trest na čtyři zápasy, protože plivl na protihráče. Jinak v české lize ve více než 130 zápasech viděl červenou kartu třikrát, z toho naposled v srpnu 2002 jako hráč Příbrami v Jablonci za dvě žluté.
