Silák „Rambo“ bude zase ničit soupeře Liberce: v úterý se definitivně dotáhla dohoda o ročním hostování útočníka Michaela Rabušice, který se vrací do známých míst. Odsud se před rokem a půl vypravil do italského Hellasu Verona.
Místo gólů v italské Serii A, které za klub střílel slavný Luca Toni, 17milionová akvizice putovala jen po hostováních v Perugii a Crotone. „Už jsem se nechtěl potulovat po druhé lize. Když jsem slyšel o Liberci, chtěl jsem tam jít. Sice mi dali seznam jiných klubů, finančně by to pro mě bylo zajímavější, ale chci tady znovu nastartovat kariéru. Třeba se i porvat o nároďák,“ říká.
Až se potká Liberec se Spartou, bude mít Rabušic společné téma se záložníkem Josefem Hušbauerem, který naplno pochopil význam slova trápení při půlroční štaci v italském Cagliari. „Byla to ztráta času. Šel jsem tam s tím, že budu hrát, že dostanu aspoň šanci. Jenže jsem nehrál a šanci jsem taky nedostal,“ ohlíží se 25letý Hušbauer.
Cagliari za roční hostování vyplatilo 28 milionů korun, ale už v jeho polovině Hušbauer „utekl“ zpátky do své Sparty, z níž odcházel jako kanonýr ligy a třetí nejlepší fotbalista Česka za Petrem Čechem a Tomášem Rosickým.
Jedna šance a je po srandě
Teď, po půlroce bez herní praxe, bude mít co dělat, aby se vůbec dostal do sestavy. S Cagliari v poslední fázi nejezdil ani na lavičku. „Příště budu opatrnější, dám si větší pozor, všechno si víc proklepnu,“ ujišťuje Hušbauer. „No, uvidíme, jestli něco ještě přijde. Návrat do Sparty je pro mě vysvobození.“
Je otázka, jestli se oba po zklamání v cizině dokážou dostat do předešlé formy. Třeba záložníkovi Kamilu Vackovi se to úplně nepodařilo: bývalý velký talent, Chievo Verona za něj dalo Spartě, kde hrál výborně, sto milionů korun, ale po dvou letech v Itálii se vrátil do Prahy a převážně střídal. Po hostování v Mladé Boleslavi to teď zkouší v polském Piastu Gliwice...
„Člověk v cizině dostane jednu šanci. Buď dáš gól a hraješ dál, nebo ne a máš po srandě,“ říká útočník Václav Kadlec, který si z Frankfurtu, kde nenastupoval, v minulém půlroce odskočil do Sparty.
V jeho případě „léčba“ českou ligou zabrala, ve Spartě byl výrazný, stejně jako na Euru do 21 let, kde se však velmi rychle zranil. Teď se bude opět pokoušet dostat do sestavy bundesligového klubu, který za něj už dřív dal Spartě 100 milionů.
Někdy člověk nechápe, proč zahraniční kluby platí takové sumy za české hráče, když je pak dusí na lavičce. To motiv druhé strany je jasný: v cizině si vydělají násobně víc než doma, mají možnost se zajistit.
Proto se opakují slova o výzvě. „Chtěl bych v Turecku vydržet déle než půl roku,“ plánoval záložník Ondřej Vaněk, když za něj Kayserispor vysázel Jablonci 35 milionů.
Za půl roku, po sestupu klubu, byl Vaněk v Plzni, kde teď patří k oporám a vzpomíná: „Peníze nejsou všechno. Ale nelituju.“
Lafata s Limberským neuspěli
V Turecku už zmizelo několik nadějných českých jmen, na druhou stranu třeba plzeňský záložník Daniel Kolář nabídky z těchto koutů světa odmítá. V Plzni mu nic nechybí, jeho parťáci František Rajtoral, Milan Petržela či Václav Pilař okusili bundesligu, ale všichni se vrátili bez fanfár.
Stejně jako David Limberský, který jako mladík neprorazil v italské Modeně ani anglickém Tottenhamu a teď, ve 31 letech, odmítl lukrativní nabídku z dalekého Východu.
„Asi kariéru dotáhnu do konce v Plzni,“ usmívá se jeden z hlavních symbolů nové éry klubu, kde prodloužil smlouvu do roku 2018 a je tady hýčkanou hvězdou. Není se kam hnát.
Své o tom ví i jeho sparťanský kolega David Lafata, který se naplno rozstřílel až po návratu do Jablonce po štacích v řeckém Xanthi a Austrii Vídeň, které nebyly zrovna ternem. „Přestup do zahraničí už vylučuju,“ usmívá se 33letý kanonýr.
Dvakrát stačilo. Svět za hranicemi není rájem pro každého.
