Opakovaně se mu nedovoláte, nereaguje na esemesky, není šance popřát mu.
"Ani mně to nebere," krčí rameny Jiří Kubíček, sportovní ředitel fotbalové Olomouce, již Brückner úspěšně trénoval. "Chtěli jsme mu za klub před domácím zápasem poděkovat, ale zatím se nešlo domluvit."
To před deseti lety probíhaly Brücknerovy šedesátiny bez utajení. "Co vám máme dát? Co byste si nejvíc přál?" ptali se oslavence. Ten se usmál: "Body."
Přání celkem vyšlo, jubilant si ho sám vyplnil v dobré éře u národního týmu. I dnes by si asi přál věci, které by mu získávání bodů dál umožnily: být mladší a zdravější...
Právě problémy s krční páteří zřejmě zavinily, že nemá náladu.
Jako by se po trenérovi vážně slehla zem. Pátrat po něm na známých místech v domovské Olomouci je složité.
Vejdete do restaurace Gól, která se nachází na stadionu v útrobách hlavní tribuny. Tady dával Brückner v prosinci 2001 nad čajem první rozhovory po jmenování reprezentačním koučem. Čaj je tu stále, Brückner nikoli.
Vyjdete ven a za minutku stojíte před Brücknerovou kanceláří. Přesněji, před Brücknerovu bývalou kanceláří: v místnosti, kde kouč plánoval taktiku na zničení protivníka, kuje teď pikle advokát, místo sbírky pohárů ji dekoruje sbírka zákonů.
Zazvonit u Brücknerova domu by sice bylo reportérsky správné, ne však lidsky. Chce-li být kouč schován před světem, pak by novinář pravděpodobně nebyl vítaným hostem.
A tak lze jen domýšlet, jak tráví narozeniny velká postava českého fotbalu, jež v roli konzultanta působila ještě před měsícem u mužstva Ivana Haška.
Možná si pustí oblíbenou muziku, která mu vyléčila světabol po nedávném trpkém odchodu od reprezentace Rakouska.
A jestli vznešené tóny nepomohou? Jestli si Brückner říká, že všechno je pryč? Snadné je vyvést ho z omylu.
V sobotní lize vyhrála Olomouc 4:0 v Liberci a jeden z gólů padl po signálu z rohu. "Ten signál vymyslel Karel, nynější trenér Psotka ho od něj převzal," prozrazuje Kubíček.
Nejen ve vážné hudbě platí, že díla starých mistrů se hrají dál a dál.