Proč?
Přijde mi to jako alibismus. Karel byl ve Slavii pět let, to je úžasný rekord, teď by i pro něj bylo frajerské, kdyby za ním přišli: Karle, fantastická práce, ale díky, končíme. Buď rovnou, nebo po sezoně, zkrátka hotovo! Ale tohle? Situaci Slavie vidím zvenčí, ale takovému kroku nerozumím. Stejně je naznačováno: Karle, už s tebou do budoucna nepočítáme. A navíc dostalo vedení před důležitým zápasem trenéra i celý tým zbytečně pod tlak.
Bylo by lepší, kdyby aspoň hráči o ultimátu nevěděli?
Ti to stejně vždycky vědí! Když jsem v devadesátých letech dělal poprvé v Brně, koukám na televizi a najednou tam útočník Renda Wagner říká: Příště musíme vyhrát, hrajeme za trenéra!
Jak to dopadlo?
Porazili jsme Jablonec 5:2, já tyhle tlaky vždycky ustál. V Olomouci v roce 2005 jsem proti Boleslavi poslal na hrot stopera Kučeru a on dál gól, za dva roky v Brně se všude vykládalo, že když John Uličný neporazí Jablonec, balí. V půlce jsme prohrávali 0:1, já poslal na hřiště Pacandu se slovy: Chlapče, mám tě rád, máme hezký vztah, tak mě zachraň. On dal dva góly, otočil na 2:1 a v Brně jsem prožil parádní sezonu.
Je tedy asi klíčové, zda jsou hráči ochotni se za trenéra prát.
Úplně nejdůležitější, pane! Já měl štěstí, že mě hráči asi měli rádi. Ale může se stát, že vás mají plný kecky, a už letíš, chlapče, amen!
Dá se říct, že trenér je v těchto chvílích rukojmím hráčů?
Tak nejde přemýšlet. Nemůžete hráče prosit, aby hráli za vás, to musí vzejít z nich. Musíte říkat takové to obvyklé, aby hráli za sebe a za klub, musíte udělat poctivou přípravu, musíte je vyhecovat. Zbytek je na nich, zda se za vás chtějí prát a také, zda na soupeře vůbec mají.
