Zastavil se a ochotně povídal. Potichu, sotva ho bylo slyšet. "Jestli se mi zhroutil svět? Ne, ale fotbalový ano. Byl jsem ochotný obětovat cokoli, abychom hráli na mistrovství světa. Ale nevyšlo nám to, nebyli jsme ve formě."
Nehledal výmluvy, uznal, že tým na Belgičany nestačil. "Abychom postoupili, potřebovali bychom štěstí a rozhodčího, který by nám pomohl. Nic z toho jsme neměli."
V úvodu utkání si však říkal, že by to mohlo vyjít. "Hráli jsme dobře, ale měli jsme dát gól. Pak už to byla křeč, hráli jsme na náhodu, nakopávali dlouhé míče. Byla to naše chyba. Opustili jsme od naší kombinace a hráli něco, co nám není vlastní. Jenže víte, jaké to je, když nejste ve formě. Děláte všechno obráceně, než byste chtěli."
Za posledními výkony a výsledky národního mužstva nevidí krizi. "Spíš je to všechno hodně nevyrovnané, jednou nám to vyjde, podruhé hrajeme špatně. Pak máme problémy venku."
Vyloučení ho mrzelo, ale nedělal z toho tragédii. "Ještěže to bylo za dvě žluté, snad nedostanu vysoký trest."
O konci reprezentační kariéry neuvažuje. "Pokračoval bych i po mistrovství světa, kdybychom tam postoupili. Ale teď to záleží na trenérovi, jestli mě bude potřebovat."
V kabině seděl dlouho a koukal do země. "Nebylo potřeba žádných slov. Všichni jsme bysli strašně zklamaní."
Pak odešel a zastavil se před novináři. "Poděkujte lidem, že za námi stáli. Snažili se nám pomoci, ale nešlo to." Domluvil a rozloučil se.
Výmluvné gesto českého kapitána Pavla Nedvěda. |