Soupeři si byli dobře vědomi Kollerovi nebezpečnosti, a tak měl na hřišti neustále za krkem neúprosné hlídače. Přesto se jak proti Nizozemsku, tak proti úřadujícím mistrům světa z Francie dokázal alespoň jednou probít do vyložené šance - aby vzápětí vždy zoufale zalamoval hlavu do dlaní, když se míč odrazil od břevna zpět do pole.
"Smůla. K fotbalu to patří. Někdy to tam padá samo, jindy zase štěstí chybí. Mně chybělo zrovna v té nejdůležitější chvíli," prohlásil rezignovaně v mix zóně. Byť nejprve dvacet minut přecházel od jednoho TV štábu k druhému, stejně se vždy našel další, který toužil po rozhovoru s obrovitým útočníkem. Jako by všichni věděli, že Jan Koller má srdce dobráka a málokdy říká Ne.
O pár minut dříve však Kollerovi do řeči nebylo. "Neměl jsem daleko k slzám," přiznal útočník a dodal, že o průběhu šampionátu měl diametrálně odlišné představy: "Osobně jsem si hrozně věřil. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bychom už po dvou zápasech byli venku ze hry."
Průběh zápasu s Francií přitom dlouho nenasvědčoval tomu, že se blíží konec českých nadějí. "Opět jsme odehráli dobrý zápas. Měli jsme na to, abychom dnes Francouze porazili, ale bohužel, totálně jsme zklamali v koncovce. Nepřálo nám štěstí," prohlásil Koller a potichu hlesnul: "Šancí jsme měli několik. Třeba Pavel Nedvěd šel sám na brankáře a nedal. Naopak Francouzi vstřelili gól z ojedinělé šance."
