Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Jak se dělá zlatá mašina. Německý fotbal si přiznal problém a změnil se

Němečtí fotbalisté slaví triumf na Poháru FIFA. | foto: AP

4 2017
Pokud jste v neděli večer náhodou projížděli Twitter, ten příspěvek jste možná zahlédli. „Aktuální pořadí žebříčku FIFA: 1. Německo, 2. Německo B, 3. Německo U21.“ Jde pochopitelně jen o legrácku, která ale celkem trefně odráží fotbalovou realitu posledních dní. Co na tom, že ve skutečnosti pořadí národních týmů vede Brazílie před Argentinou a Němci jsou až třetí.

Během tří dnů posbírali dvě cenné trofeje: v pátek vyhráli Euro jedenadvacítek, víkend zakončili vítězstvím 1:0 nad Chile ve finále Konfederačního poháru.

Přitom ani na jednu akci neposlali zdaleka to nejsilnější: z týmu pro evropský šampionát jedenadvacítek vypadlo osm hráčů, aby si je kouč áčka Löw mohl otestovat právě na souběžně hraném turnaji v Rusku.

A tam naopak chyběla největší esa - volno dostali Neuer, Hummels, Boateng, Reus, Müller, Gündogan, Khedira, Kroos, Özil...

Jak je možné, že Němci přesto prožili zlatý týden? Souhra okolností? Náhoda? To těžko. Vždyť úřadující mistři světa brali loni i olympijské stříbro, s domácí Brazílií padli až na penalty. Málokdo se teď postaví proti tvrzení, že po španělské éře nastala doba německé dominance.

Fotogalerie

Důležitější než tahle prostá pravda je odpovědět si na to, proč právě Německo sbírá trofeje a utrhlo se zbytku světa. Abychom se dobrali řešení, musíme se vrátit v čase o celých dvacet let.

Tehdy Němci začali zvažovat kandidaturu na pořádání mistrovství světa v roce 2006. V budování infrastruktury ani organizaci turnaje nebyl problém, těžko byste našli spolehlivějšího hostitele. Přesto šéfy svazu něco strašilo: co když nám šampionát přiklepnou, ale na hřišti si doma uřízneme ostudu?

Možná nechápete, proč takové obavy, když jen o rok dřív Německo ve finále Eura přetlačilo Čechy a získalo zlato. Jenže už tehdy se dalo vycítit, že se blíží průšvih.

Bundesligové týmy čím dál víc spoléhaly na drahé hráče ze zahraničí, na práci s mladými se zapomínalo. A reprezentace na to skutečně v následujících letech dojela: přestárlý tým nejdřív na mistrovství světa ve Francii vypadl ve čtvrtfinále s Chorvatskem, na Euru 2000 dokonce už ve skupině, kde skončil s jediným bodem poslední.

Nadupaná mašina přestala fungovat, takže bylo třeba zařídit opravu. Ne za týden, ne zítra. Hned!

Experti ze svazu začali objíždět celou zemi a učit trenéry ve velkých klubech i na vesnici, jak správně leštit fotbalové drahokamy. Což by samozřejmě nešlo bez peněz.

Do výchovy koučů se nasypalo tolik, že se počet odborníků, kteří se dětem věnovali na plný úvazek, zvýšil čtyřnásobně. Během pár let mělo Německo přes tisíc trenérů s nejvyšší licencí, pětkrát víc než Anglie.

Vyrostlo také přes 350 tréninkových center, kde se talentům z menších klubů během týdne věnují profíci. A základna se rozrostla natolik, že je skutečně z čeho vybírat.

Tím se vracíme na začátek: Němci klidně mohou vyslat na Konfederační pohár tým s několika nováčky, bez hvězd, přesto uspějí. A ještě při tom objeví nového tahouna.

Záložníku Stindlovi je už osmadvacet, debutoval dva týdny před turnajem a během něj stihl tři góly, včetně zlaté trefy ve finále.

Krásná ukázka toho, že Němci mají vždycky kam sáhnout. Dokud zvládnou zásobárnu udržovat, zlatá mašina může fungovat dál.



Témata: FIFA, Twitter, Anglie




Najdete na iDNES.cz



mobilní verze