Po pěti odehraných kolech vystřídal na lavičce Radima Nečase. Bylo to trochu překvapivé: vždyť v létě proběhla ve střížkovském klubu opačná rošáda – Nečas tehdy střídal Urbana. Teď už se ale tým stabilizoval. Sbírá body a místo boje ve spodních příčkách tabulky se rázem stal favoritem soutěže.
Pane Urbane, zažíváte teď nejlepší období své trenérské kariéry?
Tak silná slova bych nevolil, ale v danou chvíli jsem spokojený.
Není to příliš skromné tvrzení?
Vyhráli jste už pošesté za sebou. To mě samozřejmě těší. Taková šňůra totiž už není o štěstí, ale o kvalitě. Na druhou stranu jsme si ale na sebe ušili bič, každý se teď proti nám chce vytáhnout. Musíme počítat s tím, že to bude čím dál těžší. Proto budu spokojený až v okamžiku, kdy bychom vedli po posledním kole. Ale to je ještě hodně daleko.
Poté, co jste tým přebral po Radimu Nečasovi, se vám bodově nebývale daří. Jste ale kromě výsledků spokojený i se hrou?
Je v ní pokrok. Myslím, že na náš fotbal se dá koukat. I když chvílemi se také nevyhneme hluchým momentům. Například teď se nám v domácích duelech dvakrát po sobě stalo, že jsme vedli 2:0, ale pak jsme soupeře nechali vyrovnat.
Hráči zápasy podcenili?
To bych neřekl. I když momentálně vedeme tabulku, nosy nahoře nemáme. Ostatně od toho jsme tady my trenéři, abychom kluky případně vrátili rychle zpátky na zem.
Ale zdravé sebevědomí celku čím dál víc roste, že?
Když jsou výsledky, je to logické. idím to i v tréninku, že si kluci daleko víc věří. Mají proč – vždyť jsme se ze spodních pater tabulky dostali do čela. Je to díky pracovitosti, přístupu, zodpovědnosti – i štěstí.
Pomohl týmu hodně příchod zkušeného Galbavého z Kladna?
Je platným hráčem. Do mužstva zapadnul bez problémů, jeden zápas sám rozhodl. Jeho zkušenosti jsou znát hlavně v krizových momentech: podrží balon, nezmatkuje.
Mluvíte stále skromně, přesto se této otázce nedá vyhnout: před sezonou klub vyhlásil útok na postup, teď vedete. Cítíte se favority?
Jasnými favority určitě nejsme, o postup se podle mě budou rvát tři čtyři týmy. Když jsem mužstvo přebíral, říkal jsem jasně: abychom mohli přemýšlet o postupu, musíme na podzim uhrát minimálně 30 bodů. Teď jich máme 28, do konce chybí tři kola. Když nezkazíme závěr, zůstáváme dál ve hře.
Je třeba další motivací to, že by na vás ve 2. lize opět čekalo "derby" s vršovickými Bohemians 1905?
To zase ne. I když je pravda, že na vzájemné souboje žádný z hráčů ani já nezapomeneme. Ta vyhrocená atmosféra v médiích i mezi fanoušky byla ojedinělá.
A vy jste tehdy navíc v Ďolíčku neměli daleko k výhře.
Byli jsme lepší, remíza 0:0 pro nás byla ztrátou. Atmosféra byla úžasná, osm tisíc diváků v bouřícím hledišti... Zkrátka italská kulisa se všímvšudy. Bylo proti nám snad vše na stadionu, přesto jsme málem vyhráli. Musím se opakovat: byl to nezapomenutelný zážitek.
