Kvůli tomu však nepřijel. Muž mnoha nadání dorazil na vernisáž svých obrazů. "Malování pro mě znamená strašně moc. Jako fotbal," vyznává se defenzivní univerzál Kyjova, jemuž vyučený automechanik pomáhá k postupu z první A třídy. A vzpomínkám se umělec nakonec neubránil.
Jak to, že vás nevidíme ještě minimálně ve druhé lize?
Roky běží. Je mi šestatřicet, hraji teď v Kyjově první A třídu. Chceme to tam zvednout, postoupit. Bohužel… Nehážu ještě flintu do sena, pořád bych si chtěl zahrát vyšší soutěž, ale teď jsem v Kyjově. Uvidíme, jestli se něco nenaskytne za nějaký čas.
Byli spoluhráči udivení, že s nimi nastupuje borec, který má přes dvě stovky ligových startů?
Vědí, že jsem někde něco odkopal, berou mě trošku jinak než ostatní kluky. Ale všichni jsme do týmu zapadli. Parta se utvořila a jedeme.
Fotbal vás naplňuje i na nižší úrovni?
Běhat musíte všude, ale kvalita už tam není. V první nebo druhé lize to je o něčem jiném. Nechci kluky snižovat, ale když fotbalista jde do nižší soutěže z první ligy, tak ten rozdíl pozná.
Proč jste vlastně skončil ve Slovácku?
Funkcionáři a trenéři se rozhodli tak, že chtějí kádr oživit. Někteří jsme jim do toho systému nepasovali. S námi se rozloučili. Nastínili nám své plány, tak je musíme respektovat.
Potkal vás podobný konec jako v Olomouci?
Ne, ne, ne. V Sigmě mi skončila smlouva. Ještě když v klubu byl pan Kubíček, řekl, že se prodlužovat nebude. Ve Slovácku mi vlastně ještě teď běží smlouva, ale už jsem rok pryč.
V Olomouci jste se vypracoval v oporu týmu, kapitána. Bylo to vaše nejlepší angažmá?
Musel jsem si pozici vypracovat tím, co umím. Vyšlapat si cestu. Kdyby záleželo na mně, tak v Sigmě zůstanu. V Olomouci jsem strávil nejpěknější fotbalové roky.
Nelitujete, že jste odmítl jít ze Sigmy do polské Bytomi? Zahraničí jste si nikdy nevyzkoušel.
Lituji hlavně, co se týče návštěv. Fotbal v Polsku opravdu táhne, chodí plné stadiony. Ale po pravdě řečeno, bych se bál tam vzít rodinu. V Bytomi nebylo vůbec nic.
Bez rodiny se vám tam nechtělo?
To je těžké. Manželka byla na mateřské. Nebyli bychom sice jediná rodina, která by fungovala na dálku, ale kluci byli malí a potřebovali tatínka. Kdybych se jim ukázal jednou za měsíc, nebylo by to pravé ořechové.
Každý fotbalista si přece chce vyzkoušet cizinu.
Když jsem byl v Drnovicích, odešel jsem na zkoušku do Dynama Moskva. Tam to neklaplo i z toho důvodu, že jsem v přípravném zápase hrál pravého záložníka a za mnou hrál pravého obránce levák, který pořád přebíhal na druhou stranu. Při dlouhém balonu jsem si myslel, že mě zajišťuje, ale když jsem se otočil, nikdo tam nebyl. Na taktiku Rusů bylo někdy otřesné se dívat, ale na to se nechci vymlouvat. Byli tam dobří cizinci a prosadit se hned na zkoušce je těžké. Strávil jsem tam týden.
Říkal jste, že nejhezčí roky jste prožil v Olomouci. Na co nejvíce vzpomínáte?
Na roky, kdy jsme skončili třetí čtvrtí. Když v Olomouci byly poháry, plné stadiony a hrály tady Zaragoza, Hamburk, Dortmund. To bylo něco nádherného. Když si na to vzpomenu, tak mi ještě teď jede husí kůže po zádech.
Vybavuji si zápas v poháru UEFA proti Zaragoze. Hrál jste skvěle na defenzivním záložníkovi, jenže jste se zranil a v 73. minutě za stavu 2:0 vystřídal. Pak Sigma dostala tři góly. Trenér Uličný prohlásil, že jste nepostoupili proto, že jste nevydržel na hřišti.
Tam byl problém, že v prvním poločase jsem se srazil s Militem. Oba dva jsme to odnesli zraněním. On vystřídal hned, já jsem měl natažený vaz v koleni. Od 65. minuty už to fakt nešlo, strašně to píchalo. Nevím, jestli bych to mohl vydržet. Řekněme, že na nějaká procenta jo, ale stalo by se třeba ještě něco horšího – urval by se vaz a já bych měl půl roku v háji. Vím, že mi trenér Uličný vyčítal, že jsem to měl v takovém zápase vydržet.
Vyčítal jste si to i sám?
Kdyby došlo k něčemu horšímu, vyčítal bych si to ještě víc.
Podle mě jste hrál na postu defenzivního záložníka ještě lépe než v obraně. Souhlasíte?
Určitě. Sice nejsem velkého vzrůstu, což při plnění defenzivních povinností, jako jsou hlavičkové souboje, hraje roli, ale musím říct, že ten post mi vyloženě seděl. Mohl jsem útočit, bránit. Měl jsem míč na rozehrávku, byl jsem pořád v dění. Teď to hraji v Kyjově taky a ten post se mi zamlouvá nejvíc.
Málokdy jsem vás viděl i v obraně jen křápnout balon. Snažil jste se hrát vždy po zemi?
Mně se líbí, jak to hrají v Barceloně. To je nádherný fotbal. Nezbavují se balonu jako někdo, kdo dostane míč a udělá buch! Barca zvládne kombinací dojít až do koncovky. Něco podobného jsem chtěl hrávat.
O to se snaží pod trenérem Psotkou i Olomouc. Někdy jí to jde víc, jindy míň.
Párkrát jsem se na ně díval. Musím říct, že na zápase jsem na Andrově stadionu ještě nebyl, ale doufám, že mi to někdy vyjde. Co jsem ale viděl v televizi, tak je to perfektní. Klobouk dolů. Loni to byl jeden z nejlepších fotbalů v lize.
Radost však fanouškům Sigmy kazí korupční skandál. I vám?
Samozřejmě jsem tu aféru evidoval, byl jsem v šoku, ale podrobnosti o ní nevím. Nestudoval jsem to.
Teď se těšíte především z malování?
Malování mě nabíjí. Když jsme v lize prohráli zápas, došel jsem domů a uklidnil se při malování obrazů klidně do čtyř hodin do rána. Nebyl jsem pak unavený. Malování mi dává i způsob života.
