Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nekývl Milánu, dal přednost škole

Fotbaloví reprezentanti do 17 let se radují z postupu - RADOST. Takhle se fotbalisté české reprezentační sedmnáctky na mistrovství Evropy radovali ze semifinálového vítězství nad Španělskem. Jako kapitán je ke stříbru vedl liberecký Jan Polák. | foto: Philippe GyselbrechtReuters

20 2006
Liberec - Jako kapitán dovedl před týdnem českou reprezentaci do 17 let ke stříbrným medailím na mistrovství Evropy v Lucembursku. Střední obránce Jan Polák, odchovanec Slovanu Liberec, patří k největším talentům českého fotbalu. Od zimy byl členem libereckého A-týmu a seriózní zájem o něho projevil dokonce světový velkoklub Inter Milán.

Sedmnáctiletý Polák však přesně ví, co chce, a nabídku, kterou nedostává jen tak někdo, zatím odmítl.

"Třeba bych tam neuspěl a pak skončím bůhvíkde. Jednou z mých hlavních priorit současnosti je v Liberci dokončit školu," tvrdí přesvědčivě student druhého ročníku gymnázia.

Jak se odstupem času díváte na zisk stříbrných medailí z mistrovství Evropy sedmnáctek?
Pořád cítím takové menší zklamání, byli jsme strašně blízko, hráli jsme s Ruskem ve finále 2:2 a těsně prohráli až na penalty. Byl mezi námi malý rozdíl. Na druhou stranu když si vezmu, že Němci skončili až čtvrtí..., my jsme s nimi hráli 0:0 a oni předváděli vynikající fotbal, tak je to určitě obrovský úspěch. Museli jsme projít dvěma kvalifikacemi, celkově v celém tom systému bojovalo 52 zemí. Všichni možná to skvělé druhé místo doceníme až postupem času.

Ale okamžité zklamání po finále muselo být obrovské, že?
Dvakrát jsme se do zápasu vrátili v posledních vteřinách a minutách základní hrací doby a pak v nastavení. Proto jsme si říkali, že ten zápas nemůžeme na penalty prohrát, že se to štěstí nakloní na naši stranu. Po poslední penaltě jsme cítili velkou bezmoc, byl to hrozný pocit. Přes noc se to ale nějak rozleželo a cesta zpátky byla docela veselá.

Vy jste na šampionátu odehrál celé čtyři zápasy, ale ve finále jste byl v 63. minutě střídán. Proč?
Rusové jen bránili, hráli na brejky, útočili s jedním hráčem. Trenér proto chtěl posílit ofenzivu a rozhodl se stáhnout ze hřiště jednoho stopera. Mému kolegovi Mazuchovi se dařilo, takže jsem ze hřiště šel já. Vzal jsem to, vždyť šlo o tým.

Tým jste vedl jako kapitán. Odkdy nosíte pásku?
Už na prvním srazu šestnáctek mě určil trenér a kapitánem jsem zůstal.

Jste libereckým odchovancem od žáků, hrál jste vždycky stopera?
Vlastně pořád. Trenér to od začátku nějak rozházel. Prostě chvilku nedáváte pozor a jste v obraně (smích). A už to tak zůstalo.

Postupně jste se vypracoval. Je vám 17 let a už jste v kádru prvoligového A-týmu. Co to pro vás znamená?
V zimní přípravě jsem nastoupil do áčka a absolvoval jsem s ním každý trénink. Zažil jsem s mužstvem všechny ty pocity, radosti nebo zklamání po zápasech. Trénuju s výbornými fotbalisty, zkušenými hráči. Snažím se od nich všechno učit, dýchat tu atmosféru špičkového prvoligového týmu.

Jaký bude nyní váš program?
Mně už vlastně oficiálně končí s A-týmem sezona. Bude záležet individuálně na každém hráči, co bude dělat. Je čas dovolených, ale já kvůli škole zůstávám v Liberci, počítám, že dvakrát třikrát týdně půjdu trénovat s B-týmem a zahraju si mistrovské zápasy ve třetí lize.

Končíte druhý ročník na gymnáziu, jak je to náročné skloubit s vrcholovým fotbalem?
Času je opravdu málo. Trénujeme většinou dopoledne, takže přicházím o tu nejdůležitější část ve škole. Pak sháním materiály, kde se dá a učím se po večerech. Musím to dohánět. Zrovna tohle jaro bylo hodně náročné.

Školu zřejmě dodělat chcete, je to tak?
Určitě, pro mě je to jedna z priorit v současné době. Chci zatím zůstat tady v Liberci.

Asi proto jste odmítl nečekanou nabídku od italského Interu Milán..., jak jste reagoval, když jste se poprvé dozvěděl o zájmu Interu?
Bylo to po dvou přípravných zápasech s Itálií na podzim. Jen jsem zůstal stát. Ale člověk se s tím musí nějak popasovat a zůstat pevně nohama na zemi. Takových hráčů, jako jsem já, si můžou koupit třeba čtyři pět a pak si definitivně vyberou jen jednoho. A já bych pak třeba skončil bůhvíkde. Jinak takový zájem pochopitelně musí potěšit každého.

Záleželo jen na vás, jestli do Interu odejdete nebo ne?
Už to bylo ve fázi, že to bylo čistě na mně. Ale jak jsem říkal, chci dodělat tu školu. Kdybych už měl někam přestoupit, tak bych tady chtěl zůstat dva roky na hostování.

Za pár týdnů začne příprava na novou sezonu, místo v sestavě A-týmu je asi velkou motivací...
Samozřejmě. K mým dalším cílům patří, abych se v áčku prosadil víc. Abych byl v nominaci na zápasy a někdy si i zahrál. Udělám pro to maximum. Jsem na to sám zvědavý.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze