Cesta do mixzóny mu trvala mnohem déle než po jiných zápasech. Nejprve mluvil do televizních kamer, a když se začal prodírat ostravskými fanoušky, kteří zaplavili hrací plochu, tak ti ho nasměrovali na opačnou stranu.
Před tribunu, kde další fandové Ostravy děkovali svým oblíbencům. Teď už byl v tomto sektoru klid, zatímco v prvním poločase byl zápas kvůli ostravským výtržníkům dvakrát přerušen.
"Samozřejmě by se tak chovat neměli, ale nedokážu posoudit, na čí staně byla větší vina, jestli na našich fanoušcích, nebo na policistech," říkal Lukeš. "Ale přesto si tihle vynikající fandové poděkování zaslouží. V našem případě jsou opravdu naším dvanáctým hráčem."
Lukeš byl výsledkem, který jeho tým poslal na konečné třetí místo tabulky, hodně zklamaný. Přesto byl k novinářům vstřícný. Když ho příbramský pořadatel pobídl, aby šel coby kapitán podepsat zápis o utkání, vzkázal sudímu, ať počká.
Ostravský záložník na úvod nezapomněl pochválit příbramské mužstvo.
"Příbram hrála opravdu výborně, měli jsme to moc těžké. Každopádně náš dnešní soupeř patří rozhodně výš než na deváté místo," řekl Lukeš. "Ale bůhví, za koho dneska Příbram hrála," naznačil Lukeš vzápětí.
Na otázku, jak to myslí, Lukeš reagoval: "To jsem si jen dělal legraci."
Ostravské mužstvo propáslo začátek zápasu, když už v 7. minutě inkasovalo.
"Bohužel jsme zaspali. Po autu jsme neobsadili protihráče a skončilo to gólem. Potom jsme to museli dohánět a to je vždycky těžké. Je to náročné psychicky a těžknou vám nohy. Na Příbram jsme připravení byli, taktika byla jasná. Jenže nepočítala s inkasovaným gólem."
Hrát do posledního kola o titul a skončit pak třetí, to Lukeše hodně zasáhlo. "Je to moje největší zklamání ve fotbalové kariéře. Opravdu největší."
Po čtvrthodině zápasu, kdy bylo utkání kvůli výtržnostem ostravských fandů přerušeno, šel Lukeš s mikrofonem v ruce týto výtěčníky uklidnit.
"Rozhodčí si zavolal kapitány k lavičkám a delegát pan Maurer mi řekl, aby šel fanoušky uklidnit. Tak jsem došel k hrazení a do mikrofonu volal, aby toho nechali být, ať můžeme hrát. Jenže oni to v té vřavě asi neslyšeli," popisoval Lukeš.
A do jaké míry byly ostravským fotbalistům nepokoje v ostravském sektoru nepříjemné?
"Mně teda nejvíc vadily ty dělbuchy. Nevím, jestli to byly policejní nebo od fanoušků, ale každopádně se v tom dýmu skoro nedalo dýchat," postěžoval si Lukeš. "Ale je to těžké, my jsme rádi, že tyhle fanoušky máme. Když vytrhějí sedačky, tak se to zaplatí, ale pokud někoho napadají, to už je horší. Já opravdu nevím, co se všechno se tam dělo. Fandové prostě mají svůj život."
V závěru utkání se Lukeš dostal do křížku s protihráčem, s největší pravděpodobností s Klesou. "Já nevím, kdo to s těmi vystříhanými spánky byl, ale vysmíval se nám, že Sparta je mistr a my až třetí. Dorážel na Adama Varadiho, tak jsem ho chytil za dres a tahal ho od něj. Ale pod krkem jsem ho nedržel. Ale rozhodilo mě to," přiznal Lukeš. "Ale i tohle k tomu patří, emoce, emoce, emoce. Druhý den o tom nebude nikdo vědět."
