Právě za nimi na soustředění londýnského velkoklubu přicestovalo poměrně dost fanoušků ze zemí, které tihle dva reprezentují.
Za Rosickým se jelo z Česka, za Eduardem z Chorvatska, za jehož národní mužstvo rodák z brazilského Ria de Janeira nastupuje.
Nejen největším počtem fanoušků se osudy těch dvou prolínají. Nejvíc se protnuly loňskou zimu, bohužel nešťastně: oba fotbalisty vyřadilo na dlouhou dobu ze hry těžké zranění, které je mimo jiné připravilo o evropský šampionát.
"Nikdy jsem ale nepochyboval, že se do velkého fotbalu vrátím," tvrdí Eduardo. I to má s Rosickým společné.
A když budeme hledat rozdíly? Tak třeba právě dnes: zatímco naturalizovaný Chorvat trénoval v zeleném rozlišovacím tričku na hřišti s mužstvem, Rosický dřel v útrobách stadionu s fyzioterapeutem.
Chorvatští příznivci tak měli větší radost než ti čeští, neboť na trávníku viděli svého hrdinu. V šachovnicových dresech národního týmu, na němž se střídá bílá s červenou, povykovali Chorvaté vesele na tribunách a pozorovali muže, od nějž si oni i Arsenal slibují kupu gólů.
Ani při tréninku nešel Eduardo vzdor menší postavě přehlédnout. I v úmorném vedru byl stále v pohybu, neúnavně si nabíhal na přihrávky. Byl jako rozpustilý čertík, navíc se takřka pořád usmíval.
Proč by se také mračil? Stejně jako Rosický i on musí nyní každého na potkání ujišťovat, že je v absolutním pořádku, jen dnes v poledne to musel při podepisování fanouškům zopakovat snad desetkrát. Jako by si každý chtěl potvrdit ten zázrak, že Eduardo hraje po vskutku hororovém zranění.
Kdo ten zákrok Martina Taylora z Birminghamu viděl, nikdy na něj asi nezapomene, fanoušci Arsenalu a Chorvatska tedy rozhodně ne.
Rosický měl už za sebou zhruba první měsíc předlouhé kalvárie, když Taylor "zajel" do Eduarda děsivým způsobem.¨
Stanice Sky Sport v obavě o duševní zdraví diváků odmítla z této "fotbalové popravy", z níž útočník vyšel se zlomenou nohou, vysílat opakované záběry. Kdekdo se ptal: Bude Eduardo ještě vůbec někdy hrát?
Teď už je ta otázka zbytečná. Eduardo byl zpátky po roce, to Rosický, jehož zranění nevypadalo pro oči tak dramaticky, pořád ještě s problémovým kolenem bojoval.
Brazilský rodák naskočil poprvé za áčko Arsenalu a hned dal dva góly v FA Cupu!
"Ale ten zákrok Taylora nechci až do konce kariéry vidět, až pak se na něj podívám," říká Eduardo. "Co ale můžu vidět a líbí se mi to, jsou záznamy mých gólů."
A Taylor? Když začal Eduardo hrát, poslal na klub e-mail, jak moc je šťastný, že je zpátky muž, kterého "sestřelil". Ještě když ležel postižený v nemocnici, přišel tam a jeho dítě drželo v ruce chorvatskou vlajku. I to lze vnímat jako prosbu o odpuštění.
A jako příslib parádní fotbalové budoucnosti visí chorvatské vlajky nyní v Bad Waltersdorfu. Když na středečním dopoledním tréninku srazil útočné eso nechtěně švýcarský pořízek Senderos, na tribunách to zašumělo a obránce se hned vehementně omlouval.
A Eduardo? Vyskočil, smál se, přátelsky plácl Senderose do zad. Chvíli poté neomylně skóroval a z tribun zněly v chorvatštině nadšené pokřiky.
