Byla to těžká volba, nicméně základní předpoklad nejvyhrocenějších derby je jednoznačný: jde v nich o víc než jen o fotbal.
1. Boca Juniors – River Plate (Argentina)
Peklo i ráj na jednom místě v jediný čas. Derby v argentinské metropoli Buenos Aires dokáže snadno propojit obojí. Když britský list The Observer sestavil žebříček padesáti největších sportovních událostí, které musíte vidět, než zemřete, měl o prvním místě jasno: dal na něj El Superclásico, zápas týmů Boca Juniors a River Plate.
Boca je klubem Maradony a proletariátu, zatímco aristokratické River Plate s výmluvnou přezdívkou Los Milionaros se těší podpoře vyšší společenské třídy. Odtud pramení barikády, které činí z obou klubů úhlavní nepřátele.
Ráj? Ten v argentinském derby představuje krásná hra s nenapodobitelnou atmosférou plnou ohňů, specifických songů, hluku, energie, vlajek a papírových konfet, jež se při nástupu mužstev sypou z přeplněného hlediště jako lavina.
Peklem je násilí a nenávist, na niž už desítky lidí doplatily životem.
Největší tragédie je z června 1968, kdy diváci při utkání házeli hořící noviny z vyšších pater stadionu do nižších, což způsobilo paniku s hrůzným koncem – 74 mrtvými.
2. Celtic – Rangers (Skotsko)
Katolíci versus protestanti aneb Celtic versus Rangers. V Evropě nenajdete vyhecovanější utkání. "Fanoušci vám odpustí všechno, ale prohru s Rangers ne," tvrdí Jiří Jarošík, záložník Celtiku.
V derby "starých firem", jež se hraje už od roku 1888, mají mírně navrch Rangers, přesto Kenny Dalghlish, jeden ze slavných hráčů, kteří derby prošli, žertem tvrdí: "Z té vyrovnané bilance si netroufám odhadovat, zda je Bůh katolík, nebo protestant."
Při zápase samém však není radno s vírou žertovat. Když se v minulé sezoně polský brankář Celtiku Artur Boruc před zápasem křižoval, což je katolické gesto, byl za to šetřen speciální komisí a nakonec vyvázl s napomenutím. Každý náznak může v třaskavé atmosféře vést k explozi násilí.
3. Galatasaray – Fenerbahce (Turecko)
Evropa v podobě Galatasaray stojí proti Asii alias Fenerbahce. V neuvěřitelném městě jménem Istanbul, kde jeden kontinent ustupuje druhému, je z toho pokaždé ukázková mela. V hledišti a často i na trávníku.
Chcete ukázku?
"Sérii vyloučení hráčů Galatasaraye zahájil v 64. minutě Emre Asik, o třináct minut později šel ven i Joao Batista za to, že udeřil soupeře hlavou. Protestující Hasan Sas dostal červenou kartu rovněž a utkání nedohrál ani kapitán Bülent Korkmaz za rozčilenou reakci na napomenutí sudího. Právě sedm hráčů je minimální počet, který může fotbalový zápas dokončit. Utkání ve vyprodaném hledišti sledovalo přes 50 tisíc diváků. Po odchodu ze stadionu začala skupina rozlícených fanoušků Galatasaraye vrhat kameny na příznivce z opačného tábora," líčila "suchá" zpráva agentury ČTK derby z roku 2002.
Uznejte, ta zpráva nepostrádá jistý dekadentní půvab.
4. Flamengo – Vasco da Gama (Brazílie)
Takzvané milionářské derby v Riu není pojmenované podle peněz, ale mohutného čísla příznivců. A velký počet je už i mýtů, které tohle derby opředly.
Jeden příklad za všechny: ve čtyřicátých letech minulého století. Tehdy údajně jeden z předchozích soupeřů Vasco proklel a zakopal pod trávník jeho stadionu žábu, tradičního nositele smůly. Od tohoto uřknutí čekal Vasco dlouhá léta na titul.
V roce 1943 ho měl na dosah, ale podlehl právě Flamengu 2:6. Následující rok se odehrálo totéž. Nešťastní funkcionáři rozorali hřiště, žábu nenašli, a tak přišli za původcem klatby. "Žádnou žábu jsem nezahrabal," řekl jim, ale když mu nedali pokoj, dodal: "Prokletí je zrušeno."
Hned následující rok vyhrál Vasco titul bez jediné porážky. Poradil si i s Flamengem, nad nímž vede i v celkovém počtu titulů.
5. AC Milán – Inter (Itálie)
Představte si, že bydlíte s nepřítelem v jediné garsonce. Nějak tak se musí cítit oba milánské kluby, které se dělí o stadion San Siro. Ve čtvrtfinále Ligy mistrů 2005 zasáhla světlice ze sektoru příznivců Interu brankáře Didu, zápas byl ukončen a kontumován ve prospěch AC. Byla to ta "nejlepší" demonstrace nenávisti mezi kluby.
6. Arsenal – Tottenham (Anglie)
"Sežereme Tottenham!" Stačí vám pokřik příznivců Arsenalu v derby ze severního Londýna? Z množství derby v Anglii je možná právě tohle nejzapeklitější. Počítá se už od roku 1887 a právě tradice bývá na ostrovech velmi ceněna.
Rivalita za ty roky hoří stále stejně silným plamenem. Po jednom z posledních zápasů prohlásil ironicky Les Ferdinand, tehdy hráč Tottenhamu: "Byla tam pořádně nepřátelská atmosféra. Mám za to, že tohle všichni od fanoušků čekali a oni nezklamali." Přesná charakteristika!
7. Everton – FC Liverpool (Anglie)
Po záplavě nevraživosti následuje chvíle klidu. Merseyside derby nebo také "přátelské derby" rozhoduje o vládě nad Liverpoolem a má přece jen mírumilovnější ráz než předešlá střetnutí.
Když byl v srpnu zastřelen cestou z fotbalového tréninku jedenáctiletý Rhyse Jones, fanoušek Evertonu, zazněla před jedním ze zápasů FC Liverpool skladba "Johnny Todd", hymna rivala. Teprve po tomto dojemném gestu přišel na řadu song "You’ll Never Walk Alone", jenž vede do boje slavnější z liverpoolských klubů.
8. Al Ahly – Zamalek (Egypt)
Největší derby Afriky se odehrává v Káhiře. Hrají proti sobě kluby, které byly vyhlášeny těmi nejlepšími v Africe ve 20. století: první byl Al Ahly, reprezentující arabský svět, zatímco Zamalek má "černou duši". Jde tak o boj dvou světů.
9. AS Řím – Lazio (Itálie)
Levice kontra pravice. Ve fotbalové Itálii jsou sice tyto pojmy čím dál víc záminkou pro páchání výtržností, ale na římském derby tahle nálepka stále visí.
Když jednou Francesco Totti, hvězda AS, vyčítal Paolu di Caniovi z Lazia vztyčenou pravici, připomínající fašistický pozdrav, Canio mu vzpurně vzkázal: "Tottimu nic nemůžu vysvětlovat. Je to prosťáček. Kdybych začal mluvit třeba o situaci na Středním východě, bude si myslet, že se chci bavit o pozici středního záložníka."
10. Manchester United – Manchester City (Anglie)
Už první zápas městských soupeřů, 12. listopadu 1881, byl popisován jako velmi vzrušující.
Z množství "nej", které si derby schraňuje, je jímavá historka o nejsmutnější postavě historie manchesterského derby. Je jí slavný skotský útočník Denis Law, který prožil nejlepší léta v United, dohromady jich bylo 11. Zato za City odehrál na úplném sklonku kariéry jediný ročník 1973–74, v němž dal 9 gólů ve srovnání se 171 za United.
Jeden z těch devíti zásahů však přišel do sítě "Reds" v 81. minutě vzájemného utkání a znamenal sestup United z první ligy. Spoluhráči slavili, ale Law šel do šaten s pláčem a se svěšenou hlavou. "Cítím se, jako bych zemřel," pronesl zlomeně.
