Jako první mu ráno gratuloval syn Dušan, pokračovatel rodinného řemesla, nyní na první štaci v Bohemians. Volají si denně. "Povídáme si o fotbale, ale neradím mu. Jde svou cestou. K okolí je razantnější než já, a to jsem rád."
Občas se ozve někdo z přátel, místní se zastaví na kus řeči. V západočeských lázních našel vytoužený poklid. Od devíti do jedné bývá ve svém sanatoriu nazvaném podle hotelu, z něhož se česká reprezentace odrazila ke slavnému stříbrnému tažení v Anglii 1996.
"Máme většinou stálou klientelu, jezdí lidi z Německa," říká. Nabízí 32 lůžek v pokojích i apartmánech, tělocvičnu, bazén i balneoterapii. O fotbale tu s lidmi nemluví, po stěnách nevisí dresy a na policích nestojí poháry. "Mám jen svoji malou skříňku slávy u sebe v kanceláři," mávne rukou.
Odpoledne se vydává na procházky do přírody nebo si vyjede na kole, večer plave. V sobotu si vyrazil na běžky. Bydlí v domě ve městě. Do rušné Prahy, kde má také byt, odskočí jen z donucení. "Uvědomil jsem si, jak mi třicet trenérských let uteklo. Jen letíte od neděle do neděle a nevnímáte okolní svět," říká.
A když přece jen? Zavzpomíná na úspěchy. S českou reprezentací a se Spartou, připomene i podzimní ligový triumf s provinčním Chebem 1990. "Mezi Araby a v Izraeli jsem poznal mnoho dobrých lidí. Vládnou tam úplně jiné vztahy než tady u nás v Evropě," dodá.
I proto koncem listopadu předčasně ukončil kontrakt v AIK Stockholm, který dovedl do finále Švédského poháru. Ale jen přijel domů, ležela mu na stole nabídka z Japonska a od libanonské reprezentace. "Potřebuju si odpočinout. Odmítl jsem," špitne tiše. Se Švédy se také dohodl o odstupném, které by musel zaplatit, pokud by v následujícím roce přijal jiné angažmá.
Osamocený na severu často přemýšlel o pomíjivosti trenérské svatozáře. Nejdřív přespával v hotelu uprostřed dálniční křižovatky. Pak mu Dick Lidman, bývalý hráč Slavie, pronajal svůj byt za městem. "Jenže jsem mu za to musel hlídat kocoura," usměje se.
Jako důchodce se ještě necítí. Na státní penzi získá nárok až za rok a půl. Kdysi slíbil, že v té době už trénovat nebude. "Možná něco menšího bych ale ještě na závěr vzal," připustí skoro stydlivě. "Ale žádnou třetí ligu. Nevím, co bude za půl roku."
