Tehdy mu nebylo ještě ani osmnáct, přesto legendární trenér Karel Brückner šikovného zelenáče postavil do základní sestavy olomouckých fotbalistů vedle Bělorusa Bokiho. A odchovanec Sigmy, jenž byl v klubu od přípravky, nezklamal. Naopak.
"Spolu uhlídali i Butragueňa. Paráda," poznamenal tehdejší sportovní ředitel Hanáků Jiří Kubíček. "Kovář je mimořádně nadaný hráč," chválil jej i Alexander Bokij.
Na mistrovství Evropy do šestnácti let dokonce kapitánoval československému výběru, za spoluhráče měl například Patrika Bergera či Tomáše Řepku. Zlatou medaili ze šampionátu zastrčil doma do šuplíku.
Podívá se na ni jen občas, když ji ukazuje zvědavcům jako mně před lety. "To už je strašně dávno," vyprávěl mi u sebe v obýváku a zasnil se nad starými (zlatými) časy.
Kariéra Michala Kováře, toho "nejmladšího libera Evropy", je bohatá, dlouhá a zaslouží si obdiv, ale mohla být výjimečnější. Po jedenadvaceti letech v Olomouci si doslova vydupal zahraniční angažmá, přes druholigový Reutlingen se brzy dostal do bundesligové Hansy Rostock.
I tam zaujal, dokonce natolik, že o něm Brückner už jako kouč české reprezentace uvažoval při psaní nominace, jenomže když se na něj jel do Německa podívat, Kováře zrovna trenér nepostavil. "Jediným limitem Michala je jeho nevysoká postava," připomenul Kubíček 180 centimetrů.
Ty ho však moc nelimitovaly. Kovář vynikal přehledem ve hře, dobrou rozehrávkou, rychlostí, univerzálností, technikou kopu a především charakterem - skromný člověk, profík každým coulem.
Fanoušci Sigmy, kde se stal s kapitánskou páskou a číslem 2 ikonou klubu, nezapomenou na jeho čtyři branky z penalt v utkání Poháru Intertoto proti Kjustendilu, zato vlastní gól na Olympijském stadionu v Mnichově proti Bayernu si už ani Giovanni Elber, před nímž zadák Rostocku skluzem smolně zasáhl, nevybaví.
V nejvyšší české soutěži odehrál Kovář 299 zápasů. Smířil se s tím, že sbírku už nezaokrouhlí.
Ve čtvrtek slaví 38. narozeniny a má jedno přání: "Když budu zdravý, takmi to bude stačit." Pak však opora třetiligového HFK Olomouc přání rozšíří: "Chci postoupit a zahrát si zase vyšší soutěž. Fotbalem se pořád bavím, jinak bych už skončil. A nejvíc mě baví, že jsem pod tlakem. Potřebuji stres. Srandamače by mě nenaplňovaly."
Michale, tak ať si užijete ještě hodně "stresu"!