Nedvěd má poraněný levý kotník ze sobotní kvalifikace v Nizozemsku, kde ho nelítostně převálcoval van Bommel. Tržnou ránu muselo spravit několik stehů a noha později otekla.
"Zlomeného nic není, otok už je skoro pryč, ale pořád ho to bolí. To víte, nakopnutý kotník," řekl jeden z lékařů národního mužstva Petr Krejčí. "V tomhle případě to necháme na hráči. Když se bude cítit, tak ať klidně nastoupí."
Český tým dnes večer od 20.30 hraje v Praze na Letné s Rakouskem kvalifikační utkání o účast na mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku. K poslednímu předzápasovému tréninku se mužstvo trenéra Karla Brücknera sešlo na sparťanském stadinu v úterý v 18.30.
Nejprve se všichni shromáždili ve středovém kruhu, po krátké poradě se brankářů ujal asistent Jan Stejskal, bývalý reprezentační gólman, další asistent Jaroslav Šilhavý si vzal na povel k rozcvičení a rozklusání zbývajících osmnáct fotbalistů.
Trenér Brückner se svým nejbližším pomocníkem asistentem Miroslavem Beránkem pak obcházeli celé hřiště a i v rozích zkoumali kvalitu letenského trávníku. Největší péči věnovali novému širokému pásu, který se táhne středem celé hrací plochy. Ten byl sice položen teprve před několika dny, ale i na dálku bylo zřejmé, že oba trenéři jsou s jeho kvalitou i uchycením spokojeni.
Po zahřátí přišly na řadu míče, nejprve přihrávky v pohybu ve dvojících, potom nácvik dvou variant křídelních kombinací. Dvěma skupinám teď už veleli Brückner s Beránkem a zvlášť hlavní kouč téměř neustále hráčům hlasitě vysvětloval, jak takovou bleskovou akci provést co nejefektivněji.
Po pravé straně útočili Poborský, Grygera a Jiránek, zleva stejné kombinace prováděli Šmicer, Jankulovski a Vachoušek. Zbylí hráči pak ve dvojících nabíhali na centry a zakončovali. Jeden z takových hrotových párů tvořili Koller s Barošem, tedy dvojice, která podle všech předpokladů vyběhne i ke středečnímu duelu.
Reprezentanti už v úterý po poledni říkali, že z tréninků se tentokrát nedá rozpoznat, kterého záložníka z rotterdamské základní sestavy posadí trenér na lavičku. A večerní hra na dvě branky jejich slova jen potvrdila. Z tréninkového rozestavení skutečně jen těžko dedukovat, kdo vlastně Barošovi uvolní místo.
Na zkráceném hřišti stála na jedné straně osvědčená obrana Grygera, Bolf, Ujfaluši a Jankulovski doplněná Dostálkem, Jarošíkem, Gedeonem, Vachouškem a Lokvencem, na opačné straně ve žlutých vestách bojovali v útoku Koller s Barošem, celá rotterdamská záloha Poborský, Nedvěd, Galásek, Rosický, Šmicer a za nimi Jiránek s Hübschmanem.
Chytali Vaniak s Blažkem, zatímco brankářskou reprezentační jedničku Čecha drezúrovali Stejskal společně s masérem Jiřím Vítem, někdejším gólman z Olomouce.
Končilo se nácvikem přímých kopů. K tomuto účelu kustodi Jiří Šíma s Jaroslavem Johnem postavili podle Beránkových pokynů dvě zdi ze žlutých zapichovacích figurin. Z pravé strany se je pak snažili obstřelovat leváci Jankulovski s Vachouškem, z levé zase pravačkou stříleli Nedvěd, Poborský a Rosický.
Potom už se hráči trousili do kabin, miništáb rakouské televize české hvězdy marně naháněl, zvlášť rezolutně odmítl interview Jan Koller. Tenhle obr se však naopak ochotně nechal vyfotografovat s malým fanouškem, stejnou radost o chvíli později udělal vystříhanému klučinovi Nedvěd.
K mikrofonu a před kameru ulovili Rakušané dalšího vytáhlého útočníka Lokvence. "Říkali, že jsme velkými favority a chtěli vědět, co my na to," poznamenal Lokvenc poté. "Tak jsem jim řekl, že to tak samozřejmě cítíme, a že vyhrajeme."
Čtvrt hodiny před osmou už museli asistenti halekat: "Pánové, tak končíme!" Patřilo to brankářům, kteří ještě nacvičovali výkopy. Na hřiště se už totiž začínali trousit rakouští fotbalisté, kteří měli trénink naplánovaný na 20.00.
