|
ZLATÝ MÍČ 2003: |
V červnu to bude deset let od svatby. Manželé Nedvědovi. Je libo vkročit do jejich kuchyně? Pořád se špičkují, přebíjejí ironií a oba se při tom chechtají.
Pavel: Stejně sis tenkrát tu facku zasloužila. Bylas mladá holka, mělas bejt doma.
Ivana: Já? Ty za to můžeš. Ani si mě nešel doprovodit domů. Bál ses, že dostaneš taky.
Pavel: Ale vzala sis toho pravýho, ne?
Ivana: Hm, to jistě. Žádná jiná by ti nenaletěla.
Pavel: No, hlavně, že nerozumíš fotbalu, to mi stačí. Ještě aby mi někdo krafal o fotbale doma.
Ivana: Slyšíte ho? No slyšíte? Jen řekni, co si myslíš o ženskejch.
Pavel: Že nemůžou nikdy rozumět fotbalu jako chlap, to je jasný.
Ivana: Ale já se ti do toho nepletu, ne? Pořád se hádáte jako blázni o nějakej ofsajd nebo o co. Mně je to úplně jedno.
Pavel: Ještě to tak. Když jsme hráli s Realem Madrid, tak jsi říkala Regal, viď? To jsi celá ty.
Ivana: To už je dávno, to bylo ještě ve Spartě.
Pavel: No jo, ženská. Hele, a kdy hrajete s tím regálem?
Ivana: No a! Já se za to nestydím. Ale tenis bys mě naučit mohl.
Pavel: To určitě. Už jste někdy viděli běžet nastydlou antilopu?
Ivana: Ty jsi hulvát. Ještě si rozmyslím, jestli ti neuteču.
Pavel: Počkej ještě dva roky, to skončím s fotbalem, novináři nám dají pokoj a budeme mít klid.
Ivana: Už to vidím. Taky jsi mi slíbil, že ve třiceti skončíš s nároďákem.
Pavel: Nějak mi to nevyšlo. Přece jsem nemohl končit ve chvíli, kdy mi všichni nadávali, že jsem lempl. Musel jsem ukázat, že se pletou.
Ivana: Měls skončit, to je jasný.
V tu chvíli se Nedvěd, v kuchyni opřený o dřez, zakousl do sýru a kousek mu upadl na zem. Nenápadně se podíval, jestli se manželka kouká, a sýr nakopl pravačkou pod stůl.
Ivana: No jo, zase se projevilo zvířátko.
