Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Nedvěd chce znovu slávu z Anglie

12 2003
Praha, Turín - Když si před rokem zapomněl doma pas před turnajem na Kypru, jímž začínala éra fotbalové reprezentace pod trenérem Brücknerem, musel si Pavel Nedvěd ironicky pomyslet: To mi to pěkně začíná! Ale že tenkrát přijel později, to byl poslední zádrhel. Od té doby po traumatu ze zpackané baráže o mistrovství světa 2002 jde všechno poměrně hladce. Dále čtěte: Nedvěd přestal mluvit s novináři

Třicetiletý záložník Juventusu Turín byl znovu zvolen kapitánem týmu, který loni po vydařených přípravných zápasech rozjel nadějně i kvalifikaci na Euro.

Okamžiky pravdy však teprve čekají: nejdůležitější zápasy pro postup na šampionát v Portugalsku přijdou tento rok. "Cítím takovou odpovědnost, až mě mrazí," tvrdí Nedvěd.

Možná vůbec nejtěžší zápasy kvalifikace odehraje mužstvo hned na jaře: koncem března v  Nizozemsku, čtyři dny nato doma s Rakouskem.
Určitě budou nejdůležitější. Rozhodnou o budoucnosti mužstva. Zatím vypadá výborně, dvě výhry v kvalifikaci těší, jenže favorité teprve čekají.

Zvlášť Nizozemci vypadají hodně nebezpečně, že?
Jsou jedni z nejsilnějších na světě, to vím jistě. Navíc chyběli na loňském mistrovství světa, takže jsou hodně hladoví. Jako my.

Jasně, vyhrajete, namlouvám Davidsovi

Viděl jste jejich zápas v Rakousku, který jednoznačně vyhráli 3:0?
Viděl, a také jsem si o něm povídal s Edgarem Davidsem, se kterým hraju v Juventusu. Říkal mi, že jim stačilo zabrat prvních třicet minut, dali všechny góly a pak už prý hráli jen na půl plynu. Asi trochu přeháněl, aby mě vyděsil, jenže ono to zní opravdu strašidelně.

Právě od Davidse víte, že jsou Nizozemci hladoví?
Vidím to na něm. A také, jak obrovské má před zápasem s námi sebevědomí.

Hecujete se?
Už od doby, co byla skupina rozlosována. Davids z legrace vyhrožuje, že na mě bude hrát osobku.

Nenaznačuje tahle nadsázka, že po vás v zápase půjde? Že vás třeba i nemilosrdně sejme?
Skosí mě úplně klidně, to je jisté. Teď jsou to ještě legrácky, počítám, že se stihneme i o něco vsadit. Ale v zápase půjdou úsměvy stranou. Naštěstí budeme hrát asi každý na druhé straně hřiště. Jenže na mě budou hrát jiní, a ti se s tím také určitě nebudou mazlit.

Když se před vámi Davids takhle naparuje, jak ho zchladíte?
Já se držím spíš v ústraní. Naopak mu ještě schválně říkám: To je jasný už teď, že vyhrajete. Myslím, že by mohla být naše výhoda. Oni se doma budou cítit jasnými favority. Je dobré nechat je při tom a na hřišti se pak pokusit je zaskočit.

Tak jako se vám to málem povedlo na Euru 2000? Nizozemci byli tehdy rovněž doma, a vy jste prohráli 0:1 gólem z penalty těsně před koncem.
Ta penalta pořád úplně nepřebolela. Ale vzpomínám si, že oni do toho zápasu šli pod obrovským tlakem a nám se tenkrát hrálo líp. Hráli jsme otevřeně a mohli i vyhrát.

Stejná taktika by na ně mohla platit i teď?
Jak znám trenéra Brücknera, určitě po nás bude chtít otevřený boj. Je to jediné správné - jak proti Nizozemsku zalezeme, je s námi amen. Je také dobré, že teď máme přátelák ve Francii, která hraje hodně podobným stylem jako Nizozemci. Tam si taktiku můžeme zkusit.

Baráž? Měl bych formu

I tak jsou Nizozemci největším favoritem skupiny. Bral byste i druhé místo, které by vám dalo šanci vybojovat si Euro v baráži?
Teď musíme myslet na to, jak Nizozemce přeskočit. Až potom jde kalkulovat, že jako cesta na Euro existuje i baráž.

A když tuhle možnost přesto připustíte, nemáte z ní po předchozí zkušenosti obavy?
Je to sice pryč, ale že nás v minulé baráži vyřadili Belgičani, to jsem ještě úplně nestrávil,  Ale díky tomu zase všichni víme, o čem baráž je. Když jsme tenkrát dostali Belgičany, každý si myslel, že je to naše plus. Dneska vím, jak je baráž těžká: že jsou to dva zápasy, ve kterých rozhoduje momentální forma, a je v ní docela jedno, na koho narazíte.

Jste si tedy jist, že by vás baráž nezaskočila?
Pokud přijde, budeme na ni připraveni, máme s ní zkušenost. I moje situace by byla jiná než tenkrát.

V čem?
Ta minulá baráž pro mě přišla ve špatné době. Teď by se hrála zase někdy v listopadu?

Ano.
Jenže já jsem už někde jinde. Tehdy jsem zažíval svůj první půlrok po přestupu z Lazia do Juventusu, nebylo to pro mě jednoduché a neměl jsem zrovna nejlepší formu. Dneska se cítím naprosto v pohodě, jsem spokojen. To by se mělo projevit i v reprezentaci.

Něco se ti stane, bála se manželka

V národním týmu však zatím stále pokulháváte za výkony z Juventusu, souhlasíte?
Dost mě to mrzí. Jenže zatímco v Itálii hraju každý týden, za nároďák jednou za čas. Když se mi za Juventus nějaký zápas nepovede, schová se to, kdežto o mém nic moc výkonu v reprezentaci se mluví měsíce.

Kvůli tomu jste zřejmě v Itálii oblíbenější než v Česku. Když tady s vámi vyjde jakýkoliv rozhovor a dá se na internet, ohlasy čtenářů jsou vždy hodně rozporuplné...
Spíš negativní... Chtěl bych to změnit, ale jde to těžko. Většinu roku žiji v Itálii, fanoušci mě tam víc vidí, což je důležité. A když přijedu hrát za Česko, ještě se mi to nepovede...

Neškodí vám, že na reprezentační sraz jdete dopředu přemotivován?
To bylo dřív. Pořád jsem jezdil k reprezentaci s tím, že teď to vyjde. Byl jsem z toho přehnaně nervózní a nikdy mi to nepomohlo. Všimla si toho i manželka, když jsem si balil věci na cestu do Prahy. Ptala se, jestli mám zapotřebí se takhle stresovat. Je ti třicet a ještě se ti z toho něco stane, říkala mi.

Teď se snažíte o jiný přístup?
Přesně tak. Snažím se brát vystoupení reprezentace jako obyčejný zápas. Prostě nemyslím na to, jak je důležitý.

Poznám, kdy promluvit

Jde to vůbec? Jde brát utkání v Nizozemsku jako třeba ligu mezi Juventusem a dejme tomu Brescií?
Je to těžké. Ke všemu si ten tlak kolikrát na sebe vytvářím sám. Až teď jsem pochopil Jirku Němce, jak se cítil, když byl kapitánem reprezentace on.

Jako že si teď, když jste sám kapitánem, uvědomujete odpovědnost za tým?
Zamlada jsem se díval na Jirku, jak nás usměrňoval, a v duchu jsem si říkal, proč to tak strašně žere. Divil jsem se, ale dnes jsem úplně stejný, asi to přišlo s věkem. Nepodcením žádný detail, aby se uspělo. Nechci nic zkazit, protože se mi líbí, jak tenhle tým zatím funguje, jak do něj čím dál víc pronikají mladí...

... kteří si o vás říkají totéž, co vy dříve o Němcovi.
Určitě. Mně to nevadí, je na nás starších, abychom na sebe vzali odpovědnost.

Projevuje se to i mimo hřiště? Míváte třeba před zápasem proslov v kabině?
Trenéři mužstvo zatím vždycky vyhecovali tak, že to nebylo zapotřebí. Ale tahle chvíle může přijít a já jsem připraven to udělat.

Nenastane ten okamžik před utkáním v Nizozemsku?
To nejde říct dopředu. Tu chvíli poznáte, vycítíte ji.

Noční klub? Nesmysl!

Přijde mi, že se za hráče jako kapitán dokážete postavit: když se v deníku Sport před podzimní kvalifikací s Běloruskem objevilo, že jeden z reprezentantů navštívil noční podnik, za celé mužstvo jste prohlásil, že je to nesmysl.
Hlavně jsme to museli navenek překousnout. Před baráží jsme rozhodli nemluvit s novináři, což byla chyba. Nechtěli jsme ji opakovat, zároveň jsme však odmítali vyjadřovat se k takovému výmyslu. Jen bychom se před důležitým zápasem zbytečně rozptylovali.

I teď jste přesvědčen, že to byl výmysl? Skutečně dáte za všechny ruku do ohně?
S každým jsem si o tom promluvil a každý mi řekl, že nikde nebyl. Klukům věřím, byl to bulvární výmysl.

Jste v kontaktu se spoluhráči z reprezentace i mimo srazy?
Sleduji jejich výkony hlavně přes internet, občas si s někým zavolám. Přes maséra Edu Poustku vím, co se šustne ve Spartě. Informuje mě i můj manažer Nehoda a nedávno jsem se například bavil o Německu s Tomášem Votavou.

Sledujete i Patrika Bergra, který odchází z Liverpoolu a nemá zájem reprezentovat?
Určitě. Když se Patrik nedávno zranil, chtěl jsem se s ním spojit, ale nešlo to, byl zrovna na vyšetření v Americe.

Často utěšujete zraněné?
Je podle mě správné povzbudit někoho, kdo na tom není nejlíp. Volal jsem i Mírovi Barankovi, když jsem se dozvěděl, že měl autonehodu. Chtěl jsem vědět, co se přesně stalo a za jak dlouho bude moci zase hrát.

A jak vnímáte úvahy Tomáše Řepky o návratu do reprezentace?
Četl jsem s Řepou rozhovor, že prý je s trenérem Brücknerem v kontaktu. Záleží jen na něm, jak se postaví k tomu, co v minulosti pronesl.

Vy byste nebyl proti jeho návratu?
Já nejsem proti nikomu. Koho trenér nominuje, toho v mužstvu respektuji.

Když dřete, přijde odměna

Vy, Řepka, Berger, Poborský či Šmicer jste zhruba stejně staří. Všichni jste byli výjimečnými talenty a výrazně se prosadili v zahraničí. Jenže po stříbru na mistrovství Evropy 1996 další úspěchy nepřišly. Kdyby se nepodařilo postoupit ani na následující Euro, souhlasil byste s termínem "ztracená generace"?
Nevím... Já takhle ani neuvažuji. Jsem první, kdo se užírá tím, že úspěchy nepřišly.
Jenže vždycky pracuji na tom, aby se to neopakovalo. Jsem přesvědčen, že když pro to děláte všechno, tak se nepřízeň zlomí.

Říkáte to dost jistě.
Stát se může všechno, ale já prostě věřím, že když tvrdě dřete, budete odměněn. A v souvislosti s nároďákem už nemluvím pouze o naší generaci, jedenadvacítka přece loni vyhrála mistrovství Evropy a hráči z ní se objevují v áčku. Tomáš Rosický je talent, který se jen tak nerodí.

Píše se, že vedle sebe nemůžete s Rosickým hrát, že si nevyhovíte.
Hlavně vy novináři nás dáváte uměle od sebe, ale nikdo by to neměl dělat. Je to nesmysl, jsme s Rosou hodně typově odlišní, na hřišti si proto nemůžeme překážet.

Pokud však Rosickému uteče nadcházející Euro, má při svém věku příležitost k reparátu. Co vy? Nikdy jste si nezahrál na mistrovství světa a při tom dalším v Německu 2006 vám bude 34 let. Uvažujete o tom?
No, to je pro mě teď moc dlouhá doba, abych řekl ano, nebo ne. Každopádně zahrát si na mistrovství světa je pořád můj velký sen. Ale teď je moc vzdálený.

Jaký je ten bližší?
Jsou dva: vyhrát s Juventusem Ligu mistrů a s nároďákem postoupit na Euro.

A na něm?
Když si vzpomenu na Euro 1996, vždycky říkám: Chci ještě jednu Anglii! Chtěl bych ještě jednu medaili.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze