"Ale jinak to byla paráda, fantazie. Opravdu to stálo za to. S televizním přenosem se to nedá srovnat ani náhodou. Formule jedna se prostě musí vidět naživo."
Třicetiletý Nedvěd odpovídal novinářům na pátečním srazu reprezentace před středečním kvalifikačním utkáním s Moldavskem.
Jak se po náročné sezoně cítíte?
Asi toho máme všichni dost, nejen já. Ale ještě se musíme vzchopit na to Moldavsko, přestože je to termín hodně nešťastný.
Jste v závěru jara spokojen?
Částečně. Radost mám z toho, že Juventus vyhrál titul, na druhou stranu jsem si představoval i vítězství v Lize mistrů. A to se, bohužel, nesplnilo.
Jak se vypořádáváte se zklamáním z toho, že jste kvůli kartám finále Ligy mistrů proti AC Milán hrát nemohl, a že Juventus nakonec prohrál na penalty?
Hodně těžce. Asi to ve mně pár let bude.
Prý jste nedostal ani tu stříbrnou medaili?
Nakonec jo. Až když jsme se sešli na závěrečném večírku v Turíně. Někdo mi tu stříbrnou placku dal. Já ji ale věnoval našemu kustodovi. Neměla pro mě žádnou cenu, já chtěl hlavně ten pohár. Jenže ten má Milán.
Prohlásil jste nedávno, že teď je vaším cílem zahrát si finále mistrovství Evropy. Ale co takhle ještě předtím finále Ligy mistrů?
Obě finále v jedné sezoně, to moc pravděpodobné není. I když ve fotbale je vlastně možné všechno. Ale aspoň jedno finále bych snad hrát mohl.
Říkáte mohl, jenže to jste mohl i letos. To byste se však při semifinále Ligy mistrů nesměl tak nesmyslně vyfaulovat. Představte si modelovou situaci. Hrajete semifinále mistrovství Evropy a pokud dostanete kartu, je pro vás finále ztracené. Byl byste schopný zopakovat stejný úlet, jako nedávno proti Realu Madrid?
Nejspíš by to tak dopadnout mohlo. O tom, že nesmím dostat kartu, jsme se večer před tím semifinále bavili dost dlouho s manželkou. Takže mi bylo jasné, co se může stát. Ale já jsem typ, který na hřišti podlehne zápasu a na nic jiného nemyslí. Že mám dvě žluté karty, to se mi z hlavy při zápase s Realem úplně vykouřilo. Možná mě na to měl upozornit někdo ze spoluhráčů. Já sám jsem si to uvědomil až v okamžiku, kdy rozhodčí sahal do kapsičky. Jenže to už bylo pozdě.
Ale Juventus prý na UEFA orodoval, aby se karty před finálovým bojem smazaly?
To ano, byl to tam vyjednávat náš manažer. Oni prý říkali, že o tom budou uvažovat, ale rozhodně ne pro tenhle ročník.
Radost vám tedy vedle mistrovského titulu s Juventusem dělá národní mužstvo?
Tam je všechno v pořádku. Rozjeli jsem kvalifikaci moc dobře a musíme to tak udržet.
Jak se fotbalista může dobře připravit na zápas, který se hraje v době, kdy drtivá většina ostatních hráčů už je na dovolené?
Musí trénovat hlavně individuálně. Juventus po prohraném finále Ligy mistrů prostě zavřel brány, tak jsem chodil běhat do našeho lesa, tam co v Turíně bydlíme. A teď ve středu jsem si zatrénoval na Spartě, to už byl příjemnější zážitek. Ale já tvrdím, že připravit se v téhle situaci na důležitou kvalifikaci spočívá hlavně v psychice. Je to zkrátka v hlavě, únava se vstřebá.
Pochválil jste si trénink na Spartě. Čím vás tak potěšil?
Hlavně tím, že jsem měl zase na noze míč. A pak taky vítězstvím. Trenér Kotrba to rozdělil na staré a mladé a rozdali jsme si to proti sobě. A těm mlaďochům jsme to nandali, i když nám to dalo dost práce.
Nandáte to i Moldavanům?
To doufám. Moc o nich nevím, tak jako obvykle spoléhám na reference trenéra Brücknera. Ale mám takové tušení, že bude strašně těžké dát jim gól. Chtělo by to dát ho co nejdřív, pak už by se to rozběhlo.
 Pavel Nedvěd se na reprezentačním srazu objevil se synem Pavlíkem i dcerou Ivanou. |
 Kapitán fotbalové reprezentace Pavel Nedvěd se před hotelem Praha loučí s manželkou |
