Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Nedvěd: Bez práce nezůstanu, ale ze všeho nejvíc potřebuju dovolenou

Pavel Nedvěd s rodinou po posledním zápase kariéry | foto: ČTK

3 2009
La Mandria (Od zvláštního zpravodaje MF DNES) - Den jako vymetený. Z kuchyně voní čerstvě usmažené maso, pod dřevěnou pergolou na zahrádce zase koláčky z Moravy. Jsou drobné, s vanilkou a rozinkami.

"Teď už si jich můžu dát tolik, kolik se do mě vejde," usmívá se Pavel Nedvěd, když si z plného talíře bere první.

V uzavřeném golfovém rezortu La Mandria pár kilometrů za rušným Turínem je jako v ráji. Jen fotbal posmutněl.

Legendární český záložník si v tričku a bílých kalhotech sedl na židli, položil na stůl telefon, usrknul z šálku kávy a řekl: "Teď jsem první den v důchodu!"

Snad by to ani nebyl Nedvěd, aby jeho slova neměla háček. Je ve skvělé náladě, vtipkuje, ale trochu si protiřečí.

Váhá a nechává si únikový prostor pro případ, kdyby se rozhodl, že se na hřiště ještě vrátí: "Vždyť mě znáte. Teď jsou moje myšlenky takové, že to uzavřu, ale nikdy neříkej nikdy."

V neděli odpoledne se šestatřicetiletému Nedvědovi klaněla celá Itálie, protože odehrál svůj poslední zápas za Juventus. Pak musel na dopingovou zkoušku, rozhovory nestihl.

"Může se stát cokoli, musím se pořádně rozmyslet, jakou cestou se vydám," řekl. "V hráčské kariéře jsem si nemohl přát víc, teď je čas začít něco nového."

Šance, že bude pokračovat jako hráč, je téměř nulová. I když...

Co jste si řekl, když jste se v pondělí ráno probudil? Bylo to jiné než obvykle?
Zatím to beru tak, že mám ve středu trénink. Stejně musím do našeho centra ve Vinovu, abych se rozloučil s kustody. Vlastně na trénink pojedu, i když nebude. Je to zvláštní a divný pocit, ale vnitřně cítím, že jsem šťastný. Odchod nastal ve správný čas, ještě mi zbyla síla, abych dotáhl do konce něco jiného. I když to nebude na fotbalovém hřišti.

Vážně jste neřekl definitivní sbohem? Jste si jistý?
Strašně těžká otázka. Juventus ano, to je uzavřené. A dál? Člověk nikdy neví, co ho potká, lákadel je spousta.Musím si všechno promyslet, nic mě netlačí, abych se rozhodl hned. Je několik cest, které můžu zvolit. Až to budu vědět, tak po jedné půjdu.

Takže vás ještě může něco zviklat, abyste hrál fotbal dál? Váš manažer Mino Raiola je o tom přesvědčený.
Je to trochu zamotané. Mám spoustu nabídek, co dělat dál. Týká se to jak aktivního hraní, tak jiných věcí ve fotbale. Přes prázdniny budu odpočívat a počkám si, co se v té mé hlavě zrodí. Teď jsem první den v důchodu, ale je zbytečné říkat, že je to absolutní konec.

Proč? Bojíte se říct konec?
Ne, jen nemám kam spěchat. Jisté je, že bez práce nezůstanu, to bych ani nevydržel. Ale teď hlavně nechci šidit rodinu, když jsem ji šidil devatenáct let. Čekají nás dlouhé tříměsíční prázdniny. Budu dělat všechno, na co dřív nebyl čas. Však mě taky malá Ivanka hned ráno varovala: Tati, jestli neskončíš, tak mi zkazíš všechny plány na léto.

Takže končíte?
Kdybych byl zraněný, řeknu konec hned. Ale takhle? Třeba za mnou přijde manažer se zajímavou nabídkou, která mi dá možnost zahrát si ještě dobrý fotbal, tak to teď přece nemůžu zavrhnout. Hlavně uvidím, jak se zachová moje tělo. Jestli po měsíci zjistí, že mu nevadí, když netrénuje, bude všechno v pořádku.

Vaše tělo přece pohyb potřebuje.
Potřebuje, ale na druhou stranu jsem byl poslední dobou hodně unavený, takže jsem musel zvolnit a víc odpočívat. Jeden den trénink, druhý den strečink nebo posilovna.

I trenér Zeman, který vás do Itálie před třinácti lety přivedl, tvrdí: Nedvěd bez fotbalu nebude Nedvěd.
To mi říkají všichni. Kluci v kabině si myslí, že jestli nebudu trénovat, tak mě tady v La Mandrii najdou v srpnu oběšeného na stromě. Poslední týden si klepali na čelo: Co blbneš, proč chodíš do posilovny? Ty přece končíš! Ale já jsem prostě  takový.

Je pro vás trénink drogou?
Doufám, že ne, protože jestli to droga je, tak to budu mít v červenci hodně blbý. Dvacet let jsem byl navyklý na každodenní trénink, tak fakt nevím, co se může stát. Třeba mě doma nebudou chtít, protože budu nesnesitelně nervózní.

Obáváte se toho prázdna po kariéře, které spousta sportovců dusí?
Nevím, nikdy jsem to nezkoušel. Možná budu celé léto spokojený, pak v srpnu zjistím, že musím hrát, ale ono už to nepůjde, protože z toho koloběhu vypadnu. Teď si říkám, že byl správný čas skončit.

Necháváte si otevřená vrátka, což zase může spustit humbuk a spekulace. A váš agent tvrdí, že neskončíte.
Mně to nevadí. Mino (Raiola) dělá svou práci dobře. A jestli k ní potřebuje i mlžit,akceptuju to. Lidi si můžou myslet, že Nedvěd hraje divnou hru, navenek se může zdát, že jsem nerozhodný, ale na druhou stranu musím říct, že vážně nevím, co budu dělat dál. Je hodně složité trefit ten správný okamžik k odchodu. Třeba až jednou umřu, lidé na mě budou vzpomínat jen v dobrém.

V Itálii stoprocentně.
Italové vždycky ocenili můj styl, protože viděli, že fotbalu odevzdávám úplně všechno.

Ne jako sami Italové.
Ti jsou trochu líní, ale jinak jsou to fotbalisti od pánaboha. Já se od nich hodně naučil.

Mimochodem, spoluhráči z Juventusu byli přesvědčení, že s nimi budete ještě rok pokračovat. Musel jste je hodně zklamat.
To asi jo, bohužel. Všichni mě přemlouvali, protože jsme znovu vybojovali místo v Lize mistrů, ale člověk se musí  rozhodnout sám. Alex del Piero do teď nechce uvěřit, že jsem skončil. Pořád čeká, že mu zavolám a řeknu, že jsem podepsal novou smlouvu.

Kdybyste věděl, kdo povede Juventus v příští sezoně, zůstal byste?
Nevím. Zeptal bych se toho trenéra, co by ode mě očekával. Čekal jsem do soboty, vůbec jsme se nebavili o penězích, o smlouvě. Ale vedení o novém kouči jasno nemělo, i to přispělo k tomu co jsem udělal.

Fanoušci i spoluhráči vám pak vytvořili nezapomenutelnou rozlučku. Zažil jste někdy dojemnější chvíli?
Asi ne. Když jsem viděl plakat manželku a manažera, na trávník přiběhly děti a celý stadion skandoval moje jméno, tak jsem se musel hodně držet a kousat do rtu, abych to ustál. Nečekal jsem, že to bude tak slavnostní. Grande festa, jak říkají Italové. Když to skončilo, spokojeně jsem si mohl říct: Udělal jsi kus dobré práce a teď můžeš hledat jinou.

Vůdce týmu Del Piero vám dokonce při zápase s Laziem Řím přepustil kapitánskou pásku.
Krásné gesto. Před zápasem za mnou přišel na pokoj a říká: To je to nejmenší, co pro tebe můžu udělat. Naposledy bys měl být kapitán ty. A pak povídá: Kdyby se kopala penalta, sám ti přinesu míč. Dokonce i k jednomu přímáku mě pustil, což se za poslední roky nestalo.

Věděl o tom, že vám chybí jediný gól k magické stovce?
Jo, ale to už by byl až příliš velký happy end, kdybych to trefil.

Nemrzí vás, že jste do Klubu kanonýrů nevstoupil?
Bylo by krásné tam být, ale já jsem spokojený i s číslem 99. O góly mi nikdy v kariéře nešlo, jsem přece záložník. I z přihrávky na náš druhý gól proti Laziu jsem byl tak šťastný, jako bych se trefil sám.

A pak přišel pohádkový závěr. Už střídání v 84. minutě vás dojalo.
V první chvíli, když jsem viděl, že jdu dolů, jsem chtěl trenérovi nadávat, proč mě střídá. Ale najednou ke mně přiběhli všichni kluci, Mauro Camoranesi brečel... Něco jsme spolu zažili a teď to končilo. Hlavou mi proletěl celý život. Krásné začátky u pana Žaloudka, který se o mě staral jako o syna, jak mě v Plzni zaučoval trenér Lopata, jak jsem na vojenském přijímači v Táboře dělal Cooperův test... Všechno běželo tak strašně rychle. I táta mi pak říkal: To snad není možné, že už končíš, vždyť jsi předevčírem začínal.

Nechtěl, abyste pokračoval?
Chtěl. Je přesvědčený, že mám ještě hrát.

Co jste mu na to řekl?
Je krásné uzavřít to takhle. Skončil jsem na nohou, ne na kolenou, což je pro mě důležité.

Cítíte se jako legenda?
Na to je příliš brzo, vždyť jsem v důchodu pár hodin.

V relativním důchodu. Pořád není vyloučené, že fotbalu nenecháte. Dokážete si třeba představit, jak v sedmatřiceti přestupujete do jiné země?
Ale asi jo. Člověk potřebuje změnu, novou motivaci, poznat nové věci, třeba se naučit novou řeč.

Ale vy jste fixovaný na Itálii, na svůj dům tady mezi golfovými greeny v La Mandrii.
Nikde není psáno, že bych nemohl někam na čas vyrazit a pak se zase vrátit. Ale toho baráku a Itálie bych se nikdy nevzdal.

Lákala by vás Amerika? I odtud máte nabídky.
Pro rodinu by to byla dobrá životní zkušenost, ale fotbalově asi ne. Špičkový fotbal se hraje jinde. Navíc ve Státech je všechno spíš show, což není nic pro mě.

Kdybyste přece jen změnil zemi, šla by rodina s vámi?
Už jsme se o tom se ženou bavili a nic nezavrhujeme. Pro děti by to bylo i prospěšné.

Co kdyby přilétla nabídka od trenéra Ivana Haška, který sice skončil jako trenér Al Ahlí, ale svoje další plány neodtajnil.
No, laso mi ještě nehodil.

Ale mluvíte spolu, ne? Nějaké signály musíte mít.
Nejdřív se musí rozmyslet Ivan, co udělá sám. Jestli třeba půjde do voleb o šéfa svazu. Jakmile získal v Emirátech titul, začal jsem mít docela strach, že do toho hlavu nestrčí. On se cítí jako trenér a výsledky má. Přitom jako šéf by českému fotbalu strašně moc pomohl.

Co vy?
Mám myšlenky, jak pomoct, protože u nás není situace dobrá. Volal jsem si s Vláďou Šmicrem, s Karlem Poborským. To jsou ti, kteří by fotbalu měli co dát, znají, jak se dělá venku.

I fanoušci by si to přáli, jenže o novém vedení svazu rozhoduje valná hromada z funkcionářů, ne oni.
No právě. Nejdřív by musel Ivan (Hašek) do voleb jít, pak je vyhrát a ještě si vybrat svůj tým, teprve potom by to byla zlomová věc. Sám by všechno nevyčistil. Na to, jak jsme malá země, máme dost dobrých hráčů, jenže teď to s naším fotbalem jde dolů. Ani kluci z nároďáku tomu nepomohli.

Kvalifikace na mistrovství světa se pokazila, trenér Rada je pryč a šest hráčů bylo vyřazeno za flám po porážce se Slovenskem.
I my chodili pařit, to není žádné tajemství. Ale z mé bandy by nikoho nenapadlo, abychom vyrazili po porážce. To bychom se spíš vzájemně sežrali na pokoji, nikdo by neměl náladu. Je třeba rozlišit, kdy se dá jít, a kdy ne. Kluci to netrefili.

Vám by fanoušci flám odpustili?
My to měli jednodušší, protože jsme většinou vyhrávali, takže to lidé promíjeli. A ještě slavili s námi.

Proč to teď reprezentaci vlastně nejde? Že odešli Nedvěd, Poborský?
Ale vy jste do mě taky šili, že nadávám, že dostávám zbytečně žluté karty. Jenže já byl naštvaný na sebe, tak vypadala moje vůle po vítězství. Teď na hřišti nevidím, že by se někdo naštval, že by to strhnul, když se nedaří. Měli by to mít pod rukou zkušení Jankulovski, Grygera, Ujfaluši, to jsou kápové, měli by mladé držet. Ale přijde mi to takové mrtvé.

Co s tím?
Situace není beznadějná, jen musí k nároďáku přijít člověk, který to probudí, postaví do latě, vsadí na dobré koně. Chce to novou krev.

Teď je provizorně na lavičce František Straka. Dobrý typ?
Těžko říct. Franta dokáže hráče zbláznit a vyhecovat, zaujmout je pro hru a pro vítězství. Jenže když bude na konci června nové vedení svazu, tak může vybrat nového trenéra a začíná se znovu. Je strašně málo času, v září kvalifikace pokračuje.

Vy můžete mít v září už úplně jinou roli. Co trenérskou? Cirovi Ferrarovi, který v Juventusu vedl mládež a nedávno přestoupil k áčku, jste prý říkal, ať vám najde nějaké místo.
To bylo ze srandy, ale třeba to tak skončí. VJuventusu se ke mně zachovali skvěle. Pokud budu chtít, můžu si vybrat jakoukoli funkci, jen by byli rádi, abych zůstal co nejblíž mužstva, abych něco předal. Ale zatím jsme se na ničem nedomluvili. Juventus je jedna z mnoha možností.

Co třeba hrající asistent?
Buď hrající, nebo asistent. Obojí nejde.

Trenérem Juventusu se může zůstat Ferrara, ale skloňují se i další jména Conte, Blanc. Co vy na to?
Tihle kluci začínají, s nimi jsem ještě hrál. Kdybych se rozhodl dělat asistenta, tak určitě u nějakého velkého trenéra. Například u Lippiho, Capella, Van Gaala. Tam se člověk může naučit hodně věcí.

K mládeži vás to neláká? Měl byste na děti vůbec trpělivost?
Mino Raiola má malého kluka, kterého fotbal baví, pořád si kope. Ale jestli někdy budeš žáky trénovat, říkal mi, tak ti ho nikdy nedám, protože ty trénuješ úplně šíleně.

A je to pravda?
Je, ale já vyrůstal v jiné době. Vybíjel jsem se na hřišti, dnešní kluci spíš u počítače. Je těžké je dokopat, aby dřeli. Bez dřiny se nikam neposuneš. Když jsem šel do Itálie, bylo mi třiadvacet, hrál jsem za reprezentaci, ale teprve jsem začínal. Když naše dvacítka získala stříbro na mistrovství světa, bylo to super, ale ti kluci by měli vědět, že to nic neznamená, protože jsou jen na startovní čáře.

Takže téma "vy a trenér"...
Nevím. Jen výjimečně se stane, že se ze špičkového hráče stane špičkový trenér. Uvidíme, možná by se mi to líbilo. Jen nevím, jestli i těm, které bych trénoval, protože já byl k sobě vždycky tvrdý a totéž bych vyžadoval od ostatních.

Je vaše kariéra naplněná?
Naprosto, nemohl jsem si přát víc. Chtěl jsem hrát ligu a dostat se do reprezentace, což byl pro mě strop. Takže jsem maximálně nad plán. V životě by mě nenapadlo, že budu skoro v sedmatřiceti v základu jednoho z nejslavnějších klubů světa.

Ale Ligu mistrů jste nevyhrál.
Italové by řekli "sfigato" – není ti přáno. Tam to prostě neprorazím. Ivan Lendl taky nikdy nevyhrálWimbledon. To je osud, člověk nemůže chtít všechno. Ligu mistrů už nikdy nevyhraju, vím to, ale jsem šťastný.

Vyhrál jste ligu v Česku, v Itálii, vyhrál jste Pohár vítězů. Ale taky jste často skončil těsně před vrcholem: 99 gólů, Liga mistrů, Pohár UEFA, mistrovství Evropy.
Snad do každého velkého finále, které ve fotbale existuje, jsem aspoň strčil hlavu, tedy kromě mistrovství světa, tam nám to jaksi neštymovalo. Proto: kdybych vypustil z pusy, že jsem měl smůlu, byla by to urážka! Ne, já nemůžu chtít víc. Nemůžu. Prostě nemůžu!

Co kdyby příští rok Juventus vaši zakletou Ligu mistrů vyhrál?
Tak naštváním rozsekám kabinu, to jsem i klukům říkal, když mě Gigi Buffon hecoval. To si zkuste, hoši! Ne, já jim to přeju, držel bych na tribuně palce a fandil. A pak jim tu kabinu rozsekal.

Z toho, co říkáte, je jasné, že Juventus je vaší fotbalovou láskou.
A já přitom dávno mohl mít sto gólů, kdybych tu po sestupu do druhé ligy nezůstal. Já vůl... Ne, teď vážně. Juventus se tenkrát dostal do žumpy a já cítil morální povinnost zůstat a vrátit Juventus tam, kam patří.

Neutekl jste jako jiní, proto se vám fanoušci tak klaněli.
Byla to obrovská motivace. Vykopali jsme postup, rok nato Ligu mistrů a teď znova. Co může být krásnější?
Snad jen vzpomínky. V neděli po zápase se u nás zastavil Andrea Agnelli, syn nebožtíka Umberta, který mě do Juventusu kupoval. Dali jsme si pivo a vzpomínali, jak jsem se první měsíce trápil, jak mě rodina Agnelliových podržela. Mimochodem, Andrea nebyl tři roky na našem stadionu, ale kvůli mně v neděli přišel. A řekl mi: O tvé velikosti nemá cenu diskutovat. Neskutečná poklona.

Teď si můžete jméno pokazit. Půjdete s kůží na trh, ať už v jakékoli funkci. Nebojíte se?
Ne, jsem zvyklý na to, že mě každý hodnotí. Tady stačí vyslovit jméno Nedvěd a všichni hned poslouchají. Když budu pracovat dobře a budu mít výsledky, nemám se čeho bát.

Je těžké žít se jménem Nedvěd?
Zvykl jsem si žít pod tlakem. Vím, že nám se chyba neodpouští.

Nám? Myslíte slavným?
Těm, kteří mají nějaké jméno. Ale na tohle zatím vůbec nemyslím, začala mi dlouhá tříměsíční dovolená. Nejdelší v životě. Máme spoustu plánů, co musíme stihnout. Podívat se do Ameriky, určitě musíme pobýt aspoň tři týdny v Čechách na chatě, budeme šlapat na kolech, taky musíme vyrazit na naši loď. Budu hrát golf, odpočívat, užívat si.

Máte hodně projektů na to, že jste ještě úplně nezavrhl hrát fotbal dál.
Teď jsou moje myšlenky takové, že to uzavřu, ale nikdy neříkej nikdy. Rozhodně jsem sám sobě slíbil spoustu věcí, které teď musím dohnat, protože na to dřív nebyl čas. Beru za svou povinnost vidět na vlastní oči zápasy v NHL a NBA. Alex del Piero je šílenec do Los Angeles Lakers, tak mě tím trochu nakazil. Taky bych si chtěl zajet jednu horskou etapu na Tour de France.

Vážně?
Jasně, já jsem cyklistiku v televizi hltal. Jan Ullrich, to byl můj kůň. Ale určitě nechci šplhat na nejtěžší kopec Alpe d’Huez, tam bych umřel. Taky bych si chtěl zkusit maraton. Chci poznat, jaká je dřina uběhnout dvaačtyřicet kilometrů.

Dřív jste uvažoval, že si otevřete síť butiků. To už neplatí?
To spíš manželka. Mě by to asi nebralo, spíš se budu orientovat na golf.

Abyste v něm byl zase nejlepší?
Ne, ne, na to je pozdě. Jsem neohebný, tvrdý. Ale třeba se můžu dostat na úroveň jako Ivan Lendl nebo Petr Korda po tenisové kariéře, zlepšit si handicap. To by mě lákalo, protože potřebuju nové výzvy. Vím, že bez práce nezůstanu, to bych ani nevydržel, ale teď ze všeho nejvíc potřebuju dovolenou. Dlouhou dovolenou.

Autor:






Mužstvo Z V R P S B
1. Chelsea FC 13 10 1 2 29:10 31
2. Liverpool FC 13 9 3 1 32:14 30
3. Manchester City 13 9 3 1 29:12 30
4. Arsenal FC 13 8 4 1 28:13 28
5. Tottenham Hotspur 13 6 6 1 19:10 24
6. Manchester United 13 5 5 3 18:15 20
7. Everton FC 13 5 4 4 16:15 19
8. Watford 13 5 3 5 17:21 18
9. West Bromwich Albion 13 4 5 4 17:16 17
10. Southampton FC 13 4 5 4 13:12 17
11. Stoke City 13 4 4 5 14:19 16
12. Bournemouth 13 4 3 6 15:19 15
13. Burnley 13 4 2 7 12:21 14
14. Leicester City 13 3 4 6 16:22 13
15. Middlesbrough 13 2 6 5 12:15 12
16. West Ham United 13 3 3 7 14:24 12
17. Crystal Palace 13 3 2 8 21:26 11
18. Hull Football Club 13 3 2 8 11:28 11
19. Swansea 13 2 3 8 16:26 9
20. Sunderland 13 2 2 9 12:23 8
Mužstvo Z V R P S B
1. Bayern Mnichov 13 9 3 1 29:9 30
2. RB Lipsko 12 9 3 0 27:10 30
3. Hertha Berlín 12 7 3 2 19:11 24
4. Eintracht Frankfurt 12 7 3 2 18:10 24
5. 1. FC Köln 12 6 4 2 18:8 22
6. Hoffenheim 12 5 7 0 21:14 22
7. Borussia Dortmund 12 6 3 3 27:14 21
8. FC Schalke 04 12 5 2 5 17:13 17
9. FSV Mohuč 05 13 5 2 6 23:25 17
10. Bayer Leverkusen 12 5 1 6 19:20 16
11. SC Freiburg 12 5 0 7 16:24 15
12. FC Augsburg 12 3 4 5 10:14 13
13. Borussia Mönchengladbach 12 3 4 5 12:18 13
14. VfL Wolfsburg 12 2 4 6 10:15 10
15. Darmstadt 98 12 2 2 8 11:24 8
16. Werder Brémy 12 2 2 8 15:31 8
17. Ingolstadt 12 1 3 8 9:22 6
18. Hamburk SV 12 0 4 8 8:27 4

Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí
Dětská kosmetika, po které se vaše dítě neoprudí

Recenze si přečtěte na eMimino.cz.

Nejčtenější

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze