Co rozhodlo? Výkonnost? Peníze? "Ani jedno," tvrdí. "Asi jsem se nelíbil vedení klubu. Byla to dost trpká zkušenost v otázce jednání."
Domníval se, že mu hradecké angažmá vyjde, proto se přestal rozhlížet po jiné možnosti v českých soutěžích. "Jenom jsem ztratil čas," říká Nečas. "Ale asi jsem se měl starat víc i já."
Když mu nevyšlo Česko, zkoušel hledat v Rakousku. Rýsovalo se mu několik možností, ale čas hrál proti němu. Konec přestupního termínu se neúprosně blížil. "Kdybych měl o týden víc času, tak bych do Rakouska zřejmě odešel," tvrdí Nečas.
Ani odchod k jižním sousedům však nedopadl zdárně, pouze si připravil půdu pro letní přestup. Proto vzal zavděk Chrudimí. Fotbalista, který v roce 1992 přestupoval za 25 milionů korun z ostravského Baníku do pražské Slavie a byl v tu dobu nejdražším českým fotbalistou běhajícím po prvoligových trávnících, bude hrát až třetí nejvyšší soutěž.
"Může to vypadat jako krok dolů, ale já to tak neberu. Člověk může hrát dobře i ve třetí lize. Navíc i tato soutěž má svou kvalitu," tvrdí Nečas. "A také jsem nechtěl na půl roku vypadnout ze zápasového rytmu a jen trénovat."
Do Chrudimi zamířil stejně jako brněnský gólman Luboš Přibyl na půlroční hostování. Dva velezkušení fotbalisté mají klubu pomoci k záchraně ve třetí lize, v níž patří Chrudimi po nevydařeném podzimu poslední příčka.
"Samozřejmě si jsem vědom rizika, že se na mě budou fanoušci dívat jako na spasitele," ví Nečas. "Pokusím se Chrudimi pomoci. Rozhodně si tam nejdu na stará kolena vydělat."
Prsty v příchodu bývalého reprezentačního záložníka má jeho přítel Aleš Nešický, který v zimě vstoupil do managementu chrudimského klubu. "Vím, že se tam vytvořila nějaká manažérská skupina, která chce zachránit třetí ligu v Chrudimi. Poznal jsem, že tito lidé mají velké nadšení, proto mě tato nabídka zaujala," říká Nečas.
"Možná to bude znít jako fráze, ale beru současné angažmá jako výzvu. Ve hře je ještě stále přes padesát bodů, takže je to velká naděje na záchranu."
