I když včera dopoledne chyběl na svém obvyklém místě, v koučování ho to nijak zvlášť neomezovalo. Změna byla pouze v tom, že místo sportovní teplákové soupravy, v níž na zápasy chodí, seděl na plastovém sedadle hlavní tribuny v džínách a tričku, oči mu proti ostrému slunci chránily elegantní brýle.
"Nebyl žádný problém.Na Žižkově nejsou tribuny moc daleko, což je výhoda. Příprava probíhala standardně v hotelu, Zdeněk pak při zápase křičel a sbíhal, takže jsme všechno konzultovali, vysílačku jsme nepotřebovali," vysvětloval pak asistent Boris Kočí systém, jakým byl tým vedený. Ani hráči si při existenčním utkání neuvědomovali, že hrají bez trenéra.
"Seděl ve druhé řadě a křik z ní je tady na Žižkově dobře slyšet," usmíval se Luděk Stracený, kapitán týmu a střelec vítězného gólu.
"A když trenér Ščasný zařve, slyšet opravdu je. Normálně jsme ho vnímali. Nějaké pokyny šly i přes Borise Kočího, rozhodně to nebyl problém."
Ščasný naopak našel na své "nové pozici" pozitivum. "Na tribuně to bylo klidnější, než to bývá na lavičce. Z nadhledu jsem měl o hráčích větší přehled. Dokonce mi to odhalilo víc detailů, které z úrovně hrací plochy přehlédnete," hodnotil Ščasný, jenž disciplinární trest vyfasoval za urážky rozhodčího v utkání s Kladnem z předešlého víkendu.
Na tribuně vedle něj ze stejného důvodu seděl i útočník Petr Švancara, který vyvázl s třízápasovým distancem. "Tento trest respektuji a tím to končí," říká Ščasný, který tak paradoxně první jarní výhru doma zažil z pozice diváka. "Hlavně, že přišla a my dál žijeme."