Navrátil a Rada se navíc uplynulý víkend doma utkali s mistrem z Fenerbahce. "Až v neděli po utkání jsme si na úspěch Plzně připili šampaňským. Viktorku jsme sledovali celé jaro a je skvělé, že ligu vyhrála. My jsme se Sivassporem skončili patnáctí, zachránili jsme se, čímž jsme splnili cíl," říkají svorně Rada s Navrátilem.
Oba bývalí viktoriáni se v Sivassporu prosadili do základní sestavy, i když Rada často jako střídající hráč. "Nějakou dobu mi trvala aklimatizace," říká defenzivní záložník nebo stoper.
Jeho spoluhráč Navrátil dal ze stoperského postu dokonce dva góly, ten druhý právě v posledním zápase s Fenerbahce. "Snažil jsem se stejně jako v Plzni jen nebouchat a hrát fotbal," podotýká.
V čem je podle exviktoriánů největší rozdíl mezi českou a tureckou ligou? "V Česku je to víc o taktice a disciplíně. V Turecku hrají techničtí hráči, ať Turci nebo třeba Brazilci, ale jsou hrozně horkokrevní. Všichni vyrazí dopředu a křičí hurá, ale zpátky se jim nechce. Člověk pak musí taky hodně křičet," usmívá se Navrátil.
Oba exviktoriáni první měsíce bydleli v Sivasu sami, až po delší době za nimi přijely přítelkyně, ta Radova i s malou dcerkou. "Už jsme se na ně moc těšili," přiznává Rada.
"Ono taky v Sivasu není moc co dělat. Město má sice asi 400 tisíc obyvatel, ale na turecké poměry je to vesnice. Kladem je, že tam neexistují třeba zácpy v dopravě, horší ale je, že není žádné vyžití. Volno jsme tedy trávili doma u internetu, pak jsme si zašli párkrát na bowling nebo pouť. V létě prý otevřou lázně a bude to víc žít," dodá Rada.
Navrátil přitakává. "V Sivasu se lidi baví tím, že se promenádují po ulicích, nejvýš zajdou do čajovny. A mají fotbal."
Pověsti o tureckých fanoušcích nelžou. "V Sivasu jsme za hvězdy. V Plzni se mi nestalo, že bych šel ven a za dvě hodiny se se mnou chtěl někdo pětkrát fotit." Právě atmosféru při zápasech si oba fotbalisté pochvalují.
"Máme stadion na 15 tisíc. Nějakých 11 chodí pořád, když přijede atraktivní soupeř, je plno. Je to paráda," popisuje Navrátil.
Tento týden "Turci" navštívili Štruncovy sady, popovídali si s bývalými spoluhráči a převzali medaile. "Když jsme na internetu sledovali oslavy, trošku nás mrzelo, že u toho nemůžeme být. Zvolili jsme si ale jinou cestu a nelitujeme," říkají svorně. Teď mají až do 25. června dovolenou. Rada v ní stihne i důležitý životní krok - svatbu.
