Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Národnímu týmu se aplaudovalo už v pondělí

9 2003
Olomouc - Padesát hodin před výkopem a ochozy olomouckého stadionu se už rozléhal potlesk. V některých okamžicích dokonce skandovaný. To když se Tomáš Rosicky chystal na penaltu. "Chtěl jsem to dát nechytatelně, ale přepočítal jsem se," řekl Rosický pár minut poté, co míč zasvištěl těsně vedle Blažkovy svatyně. "Teď se tomu naštěstí můžu zasmát, ale udělat to v zápase, nejspíš bych se tvářil jinak."Dále čtěte: Přání fotbalistů: dát rychlý gól
V Olomouci v pondělí večer trénovalo fotbalové národni mužstvo, chystající se na středeční kvalifikační utkání s Moldavskem. Olomoučtí pečovatelé o hrací plochu udělali zázrak, bahnité oraniště ze začátku jara vystřídal hustý a nakrátko sestřižený travnatý koberec.
 
Na hlavní tribuně se k téhle ojedinělé podívané sešlo na patnáct stovek diváků, kteří hráčům připravili znamenitou atmosféru. Hlavně při závěrečné hře na dvě branky, kdy fanoušci potleskem oceňovali každou vydařenou akci.
 
Nečekaně zaplněná hlavní tribuna si zabouřila jak při Nedvědově obloučku a následné Kollerově hlavičce za záda brankáře Čecha, tak i při hbitém slalomu Baroše, po němž skončil v síti útočník, zatímco míč lapil gólman.
 
Karel Poborský, který se šestaosmdesáti reprezentačními starty útočí na devadesátizápasový rekord internacionála Nehody, byl s hrací plochou nadmíru spokojený. "Trávník je vynikající," zhodnotil. "Hustý, nízký a rychlý, prostě jak má být."
 
Vladimír Šmicer s Milanem Barošem si pochválili nejen hřiště, ale i ty fanoušky, kteří na závěr tréninku fotbalisty spontánně vytleskali. "V Anglii tohle neznáme, tam se připravujeme v tréninkových areálech, kam lidi nechodí," poznamenal Šmicer. "Pochopitelně, že trénink před takovou návštěvou vás víc baví, a vy se i víc vyhecujete."
 
Baroš připomněl tréninky národního mužstva v hlavním městě na Strahově a na Spartě. "V Praze lidi na tréninky nechodí vůbec, tohle je opravdu nádhera." Přidal se i dlouhán Jan Koller: "Tolik lidí na tréninku, to je fantazie."
 
Spokojený byl i Patrik Gedeon. "Kluci si mě ale dobírali a ptali se, jestli aspoň tolik fanoušků nám chodí na ligu," naoko si postěžoval slávistický záložník. Dvě z největších českých fotbalových hvězd, Pavel Nedvěd s Karlem Poborským, ale početným davem zase tak moc překvapení nebyli.
 
"V Olomouci byl zájem o fotbal vždycky, fanoušci tu jsou výborní a potvrdili to hned na prvním téninku," řekl Nedvěd. Poborský přitakával: "Tady je pokaždé výborná fotbalová atmosféra. Prostě tu platí, že fotbal se hraje především pro lidi. A v Olomouci je fotbal opravdu hlavně o divácích."
 
Milé a úsměvné scénky se odehrávaly, když fotbalisté po závěrečném vyklusání začínali hřiště opouštět.
 
Nekteří hráči se o lajny ještě občerstvovali blahodárným iontovým nápojem. "Pane Rosický, pane Rosický, pane Šmicer, pane Šmicer," volali z první řady tribuny školáci, kteří nedočkavě čekali na autogramy. Když hráči nereagovali, ozvalo se u úst drobného klučiny oblečeného v dresu slavné Barcelony: "To jsou ale hluchouni."
 
Nakonec se však dočkali, kdo byl žádám, zastavil se u východu z plochy a podepisoval a podepisoval. Koller, Poborský, Šmicer, Čech a další. Kapitán mužstva Nedvěd pak zůstal nejdéle, snad jako jediný poctivě obešel oba lesy natahujících se rukou s fotografiemi a propisovačkami.
 
"Kluci počkejte, tak daleko nedosáhnu. Vemte to z druhé strany, až se osprchujem," slíbil, že improvizovaná autogramiáda ještě nekončí. Poté zmizel v útrobách železobetonového kolosu a malí lovci vzácných podpisů se s hurónským řevem začali přemísťovat do špalíru na prostranství před tribunou. Tudy totiž fotbalisté museli projít z kabin k přistavenému autobusu.

Tréninkový výklus v podání českých fotbalistů.

Rozcvička na začátku tréninku.

Trenér Karel Brückner udílí pokyny svým svěřencům.

Jan Koller se podepisuje olomouckým fanouškům.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze