Na nedávném klubovém představenstvu jste prý se Škorpilem dostali důvěru. Vedení má zájem, abyste v práci pokračovali. To nestačí?
To tedy nestačí. Důvěra je sice hezká věc, ale když člověk nemůže pracovat podle svých představ, moc platná vám není.
Co například vaše představy nenaplňuje?
Například to, že od loňského titulu se vyměnila skoro půlka mužstva. Odešli Štajner, na půl roku Koloušek, potom Zbončák, Nezmar, Čapek a Johana. A teď jsou na odchodu Kinský, Holeňák a Koloušek, přitom na prodej je prý i Polák. Všichni čtyři klíčoví hráči mužstva. Ale pořád se po nás chce, abychom hráli o titul. Takže i ty odchody a eventuální příchody je zapotřebí v pondělí probrat. A ještě další neméně důležité interní záležitosti.
Když se vaše představy nenaplní, skončíte ve Slavii?
To se takhle vůbec nedá říct. Já na takovéhle rozuzlení opravdu nečekám. V Liberci se nemám špatně, mám tu ženu, teď se mi narodila dcera, nikam odtud utíkat nechci.
Tak jinak. Dostal jste od Slavie nabídku?
S nikým ze Slavie jsem oficiálně nejednal. Nikdo za mnou nepřišel s papírem a neřekl, hele, pojď k nám, je to za tolik a za tolik.
A neoficiálně?
Takové ty neoficiální debaty většinou nic neznamenají. Nicméně poslední dobou mě příjemně překvapilo, z kolika klubů se mi lidi ozvali. Jenže je to tak, že vám zazvoní mobil, vy to vezmete, představíte se, a pak uslyšíte něco jako, co kdybychom se sešli, měli bychom o vás zájem, co kdybyste u nás pracoval. Každému nejdřív zdůrazním, že dělám rád pro Liberec, ale že sejít se můžeme. A pak už se ten dotyčný neozve. Takže jsem se ještě s nikým nesešel.
A byl mezi těmi neoficiálními pokusy někdo ze Slavie?
Bez komentáře.
Dovedl byste si sám sebe na té slávistické lavičce představit?
Ježíši, o tomhle já vůbec nepřemýšlím. Snažím se vám vysvětlit, že mám plnou hlavu Liberce, a jak moc mi záleží na té pondělní schůzce. A pokud vím, tak Slavia trenéra má. A taky vím, že má určité problémy, přičemž já se nechci stát katalyzátorem něčeho.
Ale co vaše ambice?
Jo, to souhlasím. I v trenéřině je to jako ve škole. Nejdřív první třída, pak druhá, když jste dobrý, tak za nějaký čas gympl, pak vysoká. Ale můžu vám říct, že mně se v Liberci hodně fotbalových snů splnilo. Tohle tam určitě napište, to chci zdůraznit - jsem prostě, abych tak řekl, libereckej.
Existuje ještě nějaký váš další liberecký sen?
Když to začalo jít, cítil jsem, že s libereckým mužstvem můžeme vystoupat hodně vysoko. Víte, co jsem si tehdy řekl? Udělat tak z Liberce něco jako Leverkusen, nebo Valencii. Je mi jasné, že klubem jako je Sparta nebo Slavia se stát nikdy nemůžeme. To je prostě dané. Stejně jako ten Leverkusen nebude nikdy Bayernem Mnichov a z Valencie se nikdy nestane Real Madrid. Ale přesto hodně fanoušků padne na zadek, když slyší Leverkusen, či Valencie. Tak takhle jsem to myslel s Libercem.
Ten minulý čas znamená, že už jste to vzdal?
Takhle jsem to nemyslel, rozhodně jsem to nevzdal. Právě proto mi tak záleží na té pondělní schůzce. Stačí?
Jenže pokud člověk své sny někde naplňovat nemůže, jde obvykle o dům dál...
Ale leckdy z toho stěhování žádnou radost nemá.
