"Byl to výborný fotbal, čemuž přispěly nejen oba týmy, ale i atmosféra," poznamenal žižkovský kouč Vítězslav Lavička.
Petr Švancara vstal z lavičky a fanoušci zabouřili. Pětadvacetiletý útočník po třech letech nastoupil v lize za Brno a hned rozhodl zápas proti neoblíbenému soupeři.
Když v 67. minutě střídal záložníka Svobodu, fanoušci ho vítali s nadšením. O dvanáct minut později si naběhl na přihrávku Doška a zápas rozhodl.
"Perfektní defenziva Žižkova nám toho moc nedovolila, ale byli jsme trpěliví," řekl domácí trenér Karel Večeřa.
Výhra však přišla až v době, kdy unavený Žižkov už přestal s kousavým presinkem. Když ho ještě stačil hrát, vysunutý hluboko na půlku soupeře, dělal domácím problémy. Agresivně narušoval jejich kombinace, ti se proto nemohli prosadit.
Navíc brzy inkasovali: Pikl poslal do brejku Oravce a ten se zkušeně po zemi prosadil - 0:1.
S problémy, ale přece se nakonec Brno dostávalo do tlaku. I vyrovnání přišlo poměrně nenápadně. Už už se zdálo, že se Pacanda před pokutovým územím ukličkuje, on ale vykouzlil přihrávku pro kolegu z brněnského útoku Doška a ten křižnou přízemní střelou trefil dolní kout Pižanowského branky.
Ještě ve druhém poločase Žižkov napadal a brzdil jízdu Brna. Čelil několika nebezpečným střelám, Pacanda i Došek pálili mimo. Pak ale udeřil Švancara. Po gólu se zavěsil na klec s domácími fanoušky a křepčil s nimi. Byl to jeho stý zápas v lize...
"Nebýt dvou chyb, které domácí potrestali, tak jsme si v Brně zasloužili bodovat," dodal žižkovský kouč.
