Co přesně se vám stalo?
Minulý čtvrtek jsem se na tréninku srazil s Honzou Polákem. Okamžitě jsem věděl, že to bude průšvih. Diagnóza je prasklé kloubní pouzdro v kotníku. Čtyři dny jsem měl nechodící dlahu, pak jsem šel na magnetickou rezonanci. Není to moc veselé, ale na druhou stranu za ten týden pozoruji velké zlepšení.
Teď už chodit můžete?
Začal jsem, ale doktor mi říká, že jsem se zbláznil. Že by mi bolest měla chůzi znemožňovat. Ještě asi proběhne nějaké další vyšetření a pak se uvidí.
Jak dlouho budete chybět?
Lékaři říkají, že šest týdnů. Kdyby se to vyplnilo, těžko už se na podzim vrátím do hry. Ale já pořád věřím, že se během čtrnácti dnů dám do pořádku tak, abych se mohl zapojit do přípravy.
Půjdete na zápas se Slavií?
To je jasné! I kdybych se tam měl dobelhat o berlích.
Je dobře, že má tým, který je v nepohodě, teď tak silného soupeře?
Po prohrách s Bukureští a Bohemians bylo v podstatě jedno, koho dostaneme. Každý soupeř by pro nás byl těžký. Věřím, že kluci, co byli s reprezentační jednadvacítkou, se naladili na úplně jinou notu. Věřím, že se z toho kluci už nějakým způsobem oklepali, že si to se Slavií rozdáme a že to bude pěkný fotbal se šťastným koncem pro nás.
Vraťme se ještě k vyřazení z Evropské ligy. Z Bukurešti jste měli jste tříbrankový náskok, ale v domácí odvetě jste vypadli na penalty. Jak jste to prožíval?
Hrozně. Bylo to jednoznačně největší zklamání ve fotbalové kariéře. Napadaly mě nejčernější myšlenky.
Jaké?
Na konec kariéry, moje zklamání bylo opravdu šílené. Ale vzápětí jsem ty myšlenky zavrhl, protože to by bylo hodně zbabělé. Spíš teď ve mně převládá odhodlání se poprat o to, abych měl ještě někdy možnost další evropský zápas hrát.
Myslíte, že už se dal tým psychicky dohromady?
Musím věřit, protože jinak by nemělo cenu pokračovat. Já jsem své špatné myšlenky přehodnotil a předpokládám, že i ostatní kluci teď budou hrát s o to větším nasazením. A že to pocítí už Slavia.
