"Rusové jsou družní a já vždycky byl kolektivní hráč," zamlouvalo se rodákovi z Ústí nad Labem, který s kopanou začínal v obci Chuderov. Doma teď tráví dovolenou.
Samara letos skončila šestá. Spokojenost, nebo zklamání?
S loňskou sezonou se to nedá vůbec srovnat, tehdy hráli o sestup. Přišlo nové vedení, noví trenéři, dvanáct nových hráčů. Touhle partou se to rázem změnilo, ale konkrétní cíl nebyl. Prezident klubu chtěl vrátit pozice pro Samaru. Je to fotbalové město, má dlouhodobě největší návštěvy v ruské lize. V průběhu sezony se cíle měnily, šéfové viděli, že tým poskládali dobře. Plán do první pětky nevyšel o bod. Čekáme, jak na jaře dopadne ruský pohár. Třeba do Poháru UEFA proklouzneme.
Jaké pocity máte ze sezony vy?
I mně ke stoprocentní spokojenosti chyběl ten jediný bod. Chtěl jsem jít do týmu, který se o poháry bude prát. Ale už to není jako dřív, že byl Spartak a ti druzí. CSKA vyhrál Pohár UEFA, Petrohrad taky, sborná získala medaili na Euru. Ruský fotbal prožívá boom. Věděl jsem, do čeho jdu. V Rusku mě lidi měli rádi, uznávali, nemusel jsem se zabývat jazykem, stylem hry, soutěží.
Co vás letos nadchlo?
Parta kolem trenéra Sluckého byla jedna z nejlepších, jakou jsem poznal. Výsledkově to docela klapalo. A když přišel v polovině sezony český parťák Honza Koller, bylo to fantastické. Nejvíc mě zklamalo, že jsem zkraje sezony vynechal osm zápasů kvůli zranění.
Herně vám rok 2008 vyšel jak?
Člověk nemůže být nikdy spokojený. Zranění, které mě trápilo v začátku, mě omezovalo až do posledního kola. Měli jsme plno marodů, proto jsem hodně měnil posty. Na osm kol jsem zakotvil na stoperu.
A dařilo se vám v obraně?
Jako žák jsem tam začínal, v dorostu jsem si to taky párkrát vyzkoušel. V mužích málokdy, ale pamatuji si, jak jsem na stoperu zaskakoval jednou i v Chelsea. Spoluhráči mi vždy pomohli, zvládl jsem to.
Mluvíte o partě. V čem byla dobrá?
Já se cítím fajn v kolektivu a ten tady spolu držel. Velká změna proti Celtiku. Tamjsem přišel ráno do kabiny, pozdravil jsem a odpoledne jsem jen řekl: Tak zítra. Rok jsem z toho byl nešťastný. Tady je to nebe a dudy. Trenér Slucký si zakládá na tom, aby se hráči uctívali a respektovali nejen na hřišti. Podařilo se mu to nadmíru, což byl základ.
Není pro vás, sběratele titulů, šesté místo trochu nuda?
Poslední dobou mám výkyvy. Buď o titul, nebo o sestup. Nejdřív s Birminghamem o záchranu, pak dvě prvenství s Celtikem. Hodně novinářů se ptalo, proč jsem si nevybral CSKA, kde jsem dřív působil. Špičkový tým, hrál bych o titul. Ale přišlo mi, že tam nejsou hráči tak hladoví po vítězství. Naopak v Samaře jsem to cítil, to se mi líbilo.
Za deset gólů jste si mohl vystřílet prémii 100 tisíc dolarů. Dal jste ale jen dva. Nemrzí vás to?
Tolik gólů, kolik ode mě čekali, nebylo. Jeden mi rozhodčí neuznali, se dvěma nejsem spokojený. Dávám vždy pět a víc. Od začátku jsem ale věděl, že desítka nepadne. Hrál jsem jako defenzivní záložník a obránce. Bonusy, že se střelci za gól dává deset tisíc, jsem jinde nezažil. V Rusku jsou schopní všeho.
V čem vám kouč Slucký vyhovuje?
Je to pozitivní, mladý a velmi inteligentní člověk. Zná všechny druhy sportů, můžete se bavit o čemkoli. Respektuje všechny hráče.
Je lepší než Strachan v Celtiku?
Já nechci říct, že jsem to s ním měl špatné. Strachan byl podivín, moc nekomunikoval. Hrál jsem pod ním deset zápasů v Lize mistrů, pak zase deset zápasů stál. A on mi nic neřekl. Ale zase je to velkoklub.
Udělal jste tedy dobře, když jste v zimě z Celtiku odešel?
Všechno má pro a proti. Fanoušci, atmosféra, to bylo parádní, Celtik znají po celém světě. Ale i když skotská liga není špatná, hrát po malých městech mě nelákalo. V Rusku se víc cestuje, jenže nastupujete ve velkých městech, kde o to lidi mají víc zájem. Je mi 31 let, chtěl jsem mít taky trošku pohodu, cítit se dobře. Pak můžu podávat výkony.
Celtik po vašem odchodu vyhrál titul, váš osmý. Už máte medaili?
Ne. Ani jsem se nepídil. Brácha, táta a máma se mě ptali. Já už jednu medaili z Celtiku mám, ať si tam tu druhou vystaví do muzea. Třeba až tam pojedu, dají mi ji na krk.
Ostatní máte v trezoru?
Ne, táta s bráchou mi nedávno ke třicetinám udělali pěknou vitrínku, do té mi všechny medaile dali. Akorát jedna scházela, z Chelsea. Párkrát jsem se stěhoval, nemohl jsem ji najít, prohledali jsme mraky krabic. Když jsme ji ve finále oželeli, náhodou jsem ji našel.
Který váš titul je nejcennější?
Těžko srovnávat. Když jsem začínal, do ciziny se nechodilo, takže mým vysněným klubem byla Sparta. Všechno ostatní je pro mě plus, bonus. Ve Spartě byli mazáci, kteří mě naučili hrát fotbal. Cepovali mě rok, dva, jsem jim vděčný. To mi momentálně ve Spartě chybí. Ale na tituly ještě nevzpomínám. Až budu starší, připomenu si je.
Stejně jako tři Jihoafričané máte tituly ze čtyř zemí. Našel jste už pátý stát, kde vyhrajete ligu a osamostatníte se v rekordních tabulkách?
Teď mě brzdilo zranění, neměl jsem radost ani z tréninku. Doufám, že se to přes pauzu vyléčí a budu moct o tom rekordu zase přemýšlet. Rakousko, Švýcarsko, něco blíž domů, to by se mi líbilo. Teď se chodí do Uzbekistánu, Brazilec Rivaldo je můj vzor. Klidně mu budu dělat nosiče vody. Vždyť je to od Samary jen tři hodiny na východ.
Láká vás rekord?
Ano, ale ještě rok mám smlouvu v Samaře. Trenér Slucký sice dostal nabídku od CSKA, ale nakonec mi volal, že zůstává. Takže ani já nemám důvod odcházet.
Mluvíte o zranění. Jaké vás trápí?
Skřípnutý sedací nerv. Nemohl jsem se toho zbavit, nešlo sprintovat. Zjistili, že mám jednu nohu o dost kratší. Začalo to v pětadvaceti, bolelo to měsíc. V šestadvaceti to bolelo dva měsíce. Teď je mi jednatřicet a bolí to půl roku.
Prosím? Máte kratší nohu?
Asi to není nenormální, má to dost lidí. Jenže když je kratší o hodně, u sportovců vzniká problém. Já jsem to celou dobu nevěděl. Zjistil jsem to nedávno, když jsem byl v Německu na léčení. Tam, kde se kurýruje i Rosický, v Regensburgu. Svaly za ta léta rostou úplně jinak, dělá to neplechu. Jednu nohu mám kratší o 1,5 centimetru.
Tu fotbalově lepší, nebo horší?
Kratší je pravá noha a já vždycky býval pravák. Poslední dobou ale hraju už jen levačkou, alespoň jsem se to s ní naučil.
Co vy a reprezentace, když ji nevede Karel Brückner, s nímž jste si moc nepadl do oka?
Nedávno prý trenér Rada zvažoval moji nominaci, sledoval video. Nechal jsem to osudu. Po zranění jsem nehrál asi to nejlepší, co jsem mohl. Ke konci se mi dařilo. Už je mi přes třicet, bude lepší, když dostanou šanci mladí a za tři čtyři roky bude nároďák super. S Brücknerem jsme si k sobě ani jeden nenašli cestu. Ale nemůžu mít všechno. Na klubové scéně se mi dařilo.
Váš Chuderov už hraje na travnatém hřišti. Kdy bude slavnost, kterou k otevření zpětně chystáte?
Necháme to asi na léto. Nápadů, kdo bude hrát, je víc. Třeba vezme svoji vesničku Týce, Koller přijede se Smetanovou Lhotou, doplní se to o herce, zpěváka Brichtu.
Sledujete Chuderov v I. B třídě?
Na podzim jsem si s nimi dvakrát zatrénoval, jednou jsem je dokonce sám trénoval. Dal jsem jim trošku lekci. Kluci asi nejsou uprostřed tabulky moc spokojení. Hlavní ale je, že se náramně starají o hřiště. Ještě pár tréninků se mnou, a taky fotbal půjde nahoru (smích).
Jak se daří vašemu bratrovi?
Druhou třetí sezonu je jeden z nejlepších střelců. On měl dobrou průpravu. Zatrénoval si se mnou na Celtiku, zakopal si v Rusku. Má tréninky i bokem. Byl dobrý fotbalista, musí to být vidět.
Jiří Jarošík
Ligová bilance v Česku 141 utkání/22 gólů Reprezentace Největší úspěchy Ostatní Důrazný a průbojný záložník, výborný hlavičkář; do CSKA Moskva přestoupil ze Sparty za 3,7 milionu eur (asi 117 milionu korun), stal se nejdražším fotbalistou ruské ligy, do Chelsea odešel za více než dvojnásobnou sumu; jako jediný český i evropský hráč získal mistrovský titul ve čtyřech zemích. |
Jenda Koller je moje motivace
|