„Je to možná škoda, čekal jsem, že přijde víc lidí. Ale bylo to fajn,“ řekl Josef Pešice, někdejší brněnský záložník.
Celou akci, která odstartovala utkáním Bolkovy jedenáctky s pražskou Amforou, provázela atmosféra pohody.
Bývalí fotbalisté, ve většině případů už pěkně zakulacení a prošedivělí, si nadšeně třásli rukama a společně vtipkovali.
Samotné utkání vyhrála Dukla 4:2. „Je vidět, že za ně nastoupili mladší a že spolu častěji hrají,“ soudil obránce Rostislav Václavíček. Sám zvládl asi dvacet minut, pak se nechal vystřídat.
Podobně to udělali i další z nejstarších, Klimeš či Kotásek. Nahradila je mladší generace v čele s Kadlecem a Stanislavem Schwarzem.
Ani zahajovací sestava Zbrojovky však příliš nekopírovala tu, která v osmasedmdesátém dobyla titul. Hron s Jarůškem museli coby trenéři druholigové Opavy k mistrovskému utkání, Svobodu s Pospíšilem skolila nemoc, Dvořák je po operaci. A Karel Kroupa, král střelců z památné sezony, zůstal v saku v útrobách stadionu. Kvůli povinnostem organizátora...
Zbrojovce se tak úplně rozpadl útok, nedorazil totiž ani Janečka. „Nebyli jsme v nejsilnější sestavě, ale to nebyl účel tohoto setkání. Důležité je, že jsme se zase všichni viděli. Bylo to krásné,“ rozplýval se Josef Masopust, tehdejší brněnský trenér.
To Dukla byla pečlivější, nastoupila se všemi hvězdami minulosti. Nehoda, Fiala, Pelc, Macela, Vízek a další, ti všichni se proháněli hřištěm v Králově Poli. Zvlášť Fiala měl dobrý den, vynikal bystrým přehledem a dal dvě branky. Za domácí skóroval dvakrát Josef Pešice.
Program měl ještě před výkopem oživit Jan Klimeš, slíbil seskočit z výše tří tisíc metrů s padákem. Letiště, z něhož se měl Klimeš v letounu vznést k oblakům, ovšem akci zatrhlo. „Byla špatná viditelnost,“ vysvětlil Klimeš.
V zápase „předskokanů“ uspěla Amfora. Poprvé ve své historii porazila Bolkovu jedenáctku 4:3. „My si z toho nic neděláme, do análů zaneseme remízu,“ tvrdil přesto Bolek Polívka, který se kolem hřiště pohyboval nejistým krokem. „Nalévám si vínko,“ objasnil.
