V tomto složení vyběhli fotbalisté Hradce Králové před téměř padesáti lety k jednomu z nejslavnějších zápasů klubové historie. Přesně deset měsíců poté, co definitivně získali pro hradecký klub první a zatím poslední titul.
V Barceloně je 6. dubna 1961 čekalo první utkání čtvrtfinále Poháru mistrů evropských zemí. Jejich soupeřem byl už tehdy slavný tým, v němž vynikali Suarez a Kubala.
Pro většinu hráčů československého mistra byla možnost zahrát si proti takovému soupeři nezapomenutelným a zcela výjimečným zážitkem. Ale nejen samotný zápas. Už cesta k němu byla zvláštní a neopakovatelná.
Hradečtí do Barcelony vyrazili s předstihem. Nejprve odletěli z Prahy přes Curych do Milána. Tam strávili celý den, který věnovali prohlídce města. Jestli čekáte, že hned poté se přesunuli do Barcelony k zápasu, předpokládáte špatně.
Z Milána totiž následovala cesta do Nice a opět jednodenní vlastně turistická pauza. Teprve po ní výprava hradeckých fotbalistů zamířila do Barcelony. Po dvoudenních zážitcích ze západní Evropy přišel samotný zápas.
Na Nou Campu bylo 130 tisíc diváků. Hradečtí se snažili odolávat, tehdejší zprávy hovořily o výborných výkonech brankáře Jindry, obránce Hledíka a záložníka Pičmana. Výsledek 0:4 ale nedával před odvetou moc nadějí na úspěch v podobě postupu. To se také o týden později potvrdilo, ale to už je zase jiná kapitola slavných okamžiků hradecké fotbalové historie.
K ní se Hradečtí vedle titulu z roku 1960 propracovali předcházejícím postupem v Poháru mistrů evropských zemích. Na cestě do čtvrtfinále jim stačilo vyřadit ve druhém kole řecký Panathinaikos Atény, protože soupeř nalosovaný pro úvodní kolo, rumunský šampion CCA Bukurešť, do poháru nenastoupil.
Pohár mistrů evropských zemí, až do počátku 90. let minulého století předchůdce dnešní Ligy mistrů, svoji pouť k jedné z nejslavnějších sportovních soutěží na světě, tehdy teprve začínal. Když Hradec vyrazil do Barcelony, psala se teprve jeho šestá kapitola.
