Podzim uplynul a žižkovské mužstvo je ve 2. lize po šestnáctém kole až na pátém místě. Na vedoucí Ústí ztrácí Petrželův tým povážlivých čtrnáct bodů, na druhý Hradec Králové osm.
"Nic není ztracené, na jaře se hraje ještě o dvaačtyřicet bodů. A pokud bychom druhou část soutěže odehráli v duchu čtyř posledních podzimních kol, v nichž jsme třikrát vyhráli a jednou remizovali, postup by nám uniknout neměl," říká šestapadesátiletý Petržela při ohlédnutí za uplynulými třemi a půl měsíci.
Na to, že jste sami sebe - jak vy coby trenér, tak i klubové vedení - pasovali na favorita druhé ligy, jste nejspíš s úvodní prohrou v Třinci nepočítali...
To tedy nepočítali. Měli jsme po dobré letní přípravě, v níž jsme poráželi i prvoligové soupeře. Takže do Třince jsme jeli jako favorit. Jenže se nám už po dvaceti minutách v první půli zranil obránce Camara. I tak jsme potom měli spoustu šancí, bohužel, neproměněných. Chybu obrany z úvodu utkání, kdy jsme dostali branku, jsme už nenapravili, přestože lepší jsme byli.
Vlastimil PetrželaNarodil se 20. 7. 1953 Trenérskou kariéru začal v roce 1987 ve Slavii, kde byl pět let. Poté tři roky trenér Liberce, dál necelý rok trenér Sparty (prosinec 1995 - srpen 1996). Od října 1996 trénoval dnešní Bohemians 1905, na jaře 2002 se trenérské funkce vzdal. Od léta 2002 trénoval tehdy druholigovou Mladou Boleslav a v listopadu téhož roku přijal nabídku Zenitu Petrohrad. Toto angažmá mu přineslo největší slávu: v letech 2003 a 2004 přivedl Petrohrad v ruské lize ke druhému a třetímu místu a později také do čtvrtfinále Poháru UEFA. Od té doby byl bez práce, od září do prosince minulého roku pobýval v psychiatrické léčebně v pražských Bohnicích, kde se léčil ze závislosti na hazardu. |
Bylo to jen vyústění nahromaděných problémů. Zkušená stoperská dvojice Mareš . Petrouš se těsně před začátkem ligy zranila, v obraně jsme museli s hráči točit, pak se ještě zranil bek Kučera a z čtveřice zadáků zůstal jen Šťastný. A potíže završila ta domácí ztráta s Duklou.
Potom následovaly domácí výbuchy s Jihlavou 1:5 a s Vlašimí 0:4. Nezačal jste o sobě a svém mužstvu pochybovat?
Ta Jihlava a Vlašim byly něčím, co jsem zatím ve své trenérské kariéře v domácích zápasech nezažil. Možná bych tedy býval pochyboval, ale my jsme tyhle ztráty doháněli v utkáních venku. Po Dukle jsme vyhráli ve Zlíně, po Jihlavě v Hlučíně, po Vlašimi v Karviné. To nás drželo nad vodou.
Jenže po debaklu od Vlašimi jste po desátém kole byli dvanáctí. Nezabýval jste se tehdy myšlenkami na rezignaci?
Na to jsem nepomyslel ani náhodou, přestože do zpěvu mi nebylo. Jak už jsem říkal, nevycházelo nám to jen na domácím hřišti, zatímco venku se mužstvo projevovalo velice solidně a body dělalo.
Jak na tu dvanáctou příčku reagovalo kluboví šéfové?
Byli z toho stejně nešťastní jako já. Nikdo mě nevyhazoval, ale už předtím jsme si společně sedli a snažili se něco vymyslet. V těch dnech pak pomohl šéf Vinš a udělal na hostování libereckého útočníka Martana a olomouckého ofenzivního záložníka Pulkerta. Oba nám pak v dalším průběhu podzimu hodně pomohli. A právě s tou Vlašimí na začátku října to byla poslední domácí prohra.
Co se vlastně v závěru podzimní sezony u žižkovských fotbalistů zlomilo?
Konečně si sedla obrana, zvedlo se sebevědomí celého mužstva. A samozřejmě se to projevilo na výsledcích. Po vítězství v Karviné jsme sice pak ještě prohráli hned v dalším zápase v Ústí, ale s klidným svědomím můžu prohlásit, že herně jsme horší nebyli. Ale bohužel, dostali jsme dva góly a žádný nedali.
Udělal během podzimu nějakou závažnou chybu samotný trenér Petržela?
Udělal jsem ji a ukázalo se, že hodně velkou. Až moc jsem totiž věřil starším zkušeným hráčům, především Adamu Petroušovi s Pavlu Marešovi, které jsem v minulosti trénoval a dobře jsem je znal. Podcenil jsem, že u starších hráčů je mnohem větší hrozba zranění. A ta zranění přišla. Mareš nakonec nastoupil jen ve dvou zápasech, Petrouš jen v jednom, takže tohle prostě byla moje velká zmýlená. Nepomohli nám.
V létě ale přišel ještě jeden starší hráč, váš někdejší svěřenec ze skutečných Bohemians, pětatřicetiletý záložník Culek.
I ten si ohledně zranění prožil svoje. V zápase s Duklou si těžce poranil rameno, ale už o čtyři dny později nastoupil ve Zlíně se speciální ortézou a pomohl nám k těsnému vítězství. Hrál se sebezapřením a přitom výborně. To jsem nezažil, aby šel hráč po takovém zranění tak brzo na plac. Prostě sázka na Ríšu mi vyšla a troufnu si říct, že to byl hlavně on, který dal v zápasech mužstvo dohromady.
A jak dopadli Mareš s Petroušem, kteří už na žižkovské soupisce nejsou?
Mareš nastoupil ve druhém kole, potom byl zraněný. Před domácím zápasem s Jihlavou v osmém kole už byl v pořádku a tvrdil mi, že to zvládne. No, zvládl to tak, že jsme pět jedna prohráli. Tak jsem ho po tomhle výbuchu požádal, aby ze své iniciativy zrušil smlouvu. A on mi vyhověl. V té samé době jsem o totéž požádal i Petrouše, který za Viktorku nastoupil jen ve třetím kole v Mostě. A Adam, kterého limitovalo hlavně to zranění, mi vyhověl taky. Co dnes oba dělají, to opravdu nevím.
V minulých dnech se spekuloval o tom, že byste měl odejít trénovat do Liberce, jehož tým zatím po odvolaném kouči Škorpilovi vede asistent Petřík. Jak to s vaším návratem do Liberce vypadá?
Jsem na Žižkově a od klubového vedení mám zakázané na téma Liberec mluvit.
A z jiných klubů se během podzimu neozvali?
Nějaké kontakty tam byly, ale jak říkám, trénuju žižkovskou Viktorku. Mám smlouvu do června 2012 a v ní zakotvenou pasáž o pokutě, kdybych ji chtěl předčasně ukončit. Samozřejmě, že v opačném případě bych odstupné dostal já.
Mohou tedy žižkovští fanoušci čekat, že do jarních bojů o postup do nejvyšší soutěže povede jejich mužstvo kouč Petržela?
Kdybych si měl tipnout já, vsadil bych na toho Petrželu.
A jak vidíte postupové šance?
Reálně jsme ve hře. Mužstvo je až na vůdce Culka mladé, chytilo se hodně devatenáctiletých hráčů, nejbližší budoucnost vidím nadějně. A když se tým v zimě vhodně doplní... Zkrátka, budeme se bít do posledních sil.
