"Beru to jako takové sousedské derby, ve kterém, doufám, uspějeme," řekl český reprezentant ve středu po poledni, když po tréninku národního mužstva přišel mezi novináře.
Otázky související s jeho současným tureckým zaměstnavatelem byly tentokrát vyloučeny oficiálně.
"Vzhledem k požadavku Galatasaraye bude Milan Baroš odpovídat jen na otázky, které se týkají národního mužstva," zdůraznil tiskový mluvčí reprezentace Lukáš Tuček, který během rozhovoru dělal Barošovi ostražitou štafáž.
Jak se v těchto dnech cítíte, když jste se tak náramně rozstřílel?
Cítím se dobře.
Myslíte, že se teď střelecky prosadíte i v národním mužstvu?
Řekl bych, že důležitější je, abychom byli úspěšní. Samozřejmě, že každého útočníka potěší, když dává góly, od toho přece na hřišti je. Ale v reprezentaci přece nemusím dát góly já, je úplně jedno, kdo se trefí. Rozhodující je úspěch týmu.
Vrací se Milan Baroš na vrchol, na němž v byl v časech Eura 2004?
To nevím, uvidíme.
Co o nadcházejících soupeřích - Polsku a Slovinsku - soudíte?
Jsou to vyrovnané týmy a oba jistě kvalitní. Se Slovinci počítal málokdo a oni mají po dvou zápasech čtyři body. Musíme něco přivézt jak z Polska, tak z Teplic, kde se Slovinskem hrajeme.
S Poláky jsme prohráli začátkem roku v přípravě na Kypru, takže jim máme co odvádět.
Neproměnili jsme tenkrát spoustu šancí, zatímco Poláci ano. Ale tenhle zápas je zapomenutý. Navíc to byl jen přátelák, zatímco v sobotu v Chorzowě to bude zápas o všechno. Musíme se ale připravit i na ty Slovince a získat v těchhle zápasech maximální počet bodů.
Tedy šest.
Mluvit o šesti bodech, tím bych to nechtěl dostávat pod tlak. Myslel jsem to tak, že prostě musíme udělat maximum, všechno, co bude v našich silách. Samozřejmě nemůžeme říkat, že jedeme do Polska pro remízu. Ale klidně se může stát, že tam uhrajeme jen bod a my si po utkání řekneme zaplať pánbůh za něj, udělali jsme maximum.
V novém angažmá jste se rozstřílel, teď od vás kdekdo čeká, že svými góly potáhnete i národní mužstvo. Cítíte se kvůli tomu pod tlakem?
Já jsem pod tlakem dlouhodobě, takže mi to teď ani nepřijde.
V Poháru UEFA jste za Galatasaray skóroval mimo jiné i z penalty. Troufl byste si na ni i v reprezentaci?
Kdyby mě trenér napsal mezi tři nebo čtyři exekutory a kdyby se na mě pak dostalo, tak bych se penalty nebál. Ale v národním mužstvu je jedničkou na penalty Marek Jankulovski a ten k tomu nikoho nepustí. A pak je na řadě Zdeněk Grygera. Jak říkám, ani nevím, jestli bych se na ten trenérův seznam dostal.
Trenér Rada připustil, že Češi by v Polsku mohli hrát na dva útočníky. Uvítal byste to?
Každý útočník vám řekne, že se mu vepředu hraje líp ve dvou. Fakt je, že v našem národním mužstvu je víc zaběhnutý systém na jednoho typického útočníka a v srpnovém zápase v Anglii jsme to takhle zvládli. Ale dál na tohle téma spekulovat nehodlám.
Zaznamenal jste se změnou reprezentačního trenéra nějakou výraznou změnu v práci s mužstvem?
Trochu se změnily tréninky, na nichž teď bývá kondiční trenér Kaplan, trenér Rada s hráči komunikuje podobně jako pan Brückner, samozřejmě hlavně po telefonu. Já osobně největší rozdíl zaregistroval v délce taktické přípravy před zápasem. Trenér Brückner je míval podstatně delší, třicet až pětatřicet minut. Ale nad tím nikdo z nás nepřemýšlí. Důležité je, abychom dostávali zásadní a srozumitelné pokyny, což od kouče Rady dostáváme.
