O čem všem jste na té zahradě přemýšlel?
Hodně o těch kartách. Mám za celou sezonu tři, jiní osm, devět a finále hrát mohli. To je přece hrozná nespravedlnost. Přišel jsem o největší zápas kariéry a prohráli jsme. Teď nevím, jestli budu mít chuť ještě něco dokazovat. Jsem strašně zklamaný.
Kdy vás ta bolest přejde?
Nestrávím ji hodně dlouho. Musím si najít novou motivaci, začít od nuly. Teď se soustředím na národní mužstvo. Musím si s ním zahrát finále mistrovství Evropy.
Jste zklamaný jako po prohrané baráži s Belgií, která vám zavřela cestu na mistrovství světa?
Teď je to jiné, mnohem horší. Belgie byla jen kvalifikace, ale tohle finále. Myslím, že můžu říct, že jsem k němu hodně přispěl. Spíš bych to zklamání přirovnal k Euru v šestadevadesátém. Ale i tak mě to teď žere víc.
Když jste začal tušit, že finále pro Juventus špatně dopadne? Už při první penaltě, kterou nedal Trezeguet?
Už před zápasem jsem si říkal, že jestli dojde na penalty, tak to s námi nemusí dopadnou dobře. Nemáme v mužstvu takové specialisty jako Milán.
Střely mířily takřka doprostřed do branky, trefovaly brankáře. Proč vaši spoluhráči penalty kopali tak špatně?
To jsou nervy, obrovský tlak. Nedovedete si to vůbec představit. Není jednoduché v takové situaci penaltu dát. Ale když jsem to pak viděl, radši bych ji zkazil já.
A kdyby to šlo, šel byste na ni?
Určitě, musel bych. Vyčítal bych si, kdybych si míč na ten bílý puntík nepostavil. Je zapotřebí vzít odpovědnost na sebe. Kdybych tam byl já, nešel by asi Montero.
Kam byste míč poslal?
Čekal bych, jak se pohne brankář. Ale teď se mi to kecá, když jsem byl na tribuně. Třeba bych se taky podělal.
Před sedmi lety v semifinále na mistrovství Evropy proti Francii jste penaltu proměnil.
A zrovna to bylo na stejném stadionu. Tenkrát jsem byl mladý, žádné velké nervy. Teď bych ale tak klidný určitě nebyl. Ale nechme ty penalty, o nich to nebylo.
Ale rozhodly.
Hráli jsme celý zápas špatně. Vítězství jsme si nezasloužili. Milán byl lepší, ten pohár víc chtěl.
Kde jste na té tribuně seděl?
Dali mě někam do dvacáté řady mezi naše fanoušky. Ani to nebylo na hlavní tribuně a nevím, jestli tam byl někdo z vedení Juventusu.
Spoluhráči na hřišti dostávali medaile. Máte ji také?
Já nic nedostal a asi ani nedostanu. Nejspíš nezbyla. No, nevadí. Já jsem spíš chtěl ten pohár, ne medaili.
Ale spousta náhradníků v oblecích si na hřiště došla. Tak proč ne vy?
Já tam vlastně ani jít nechtěl. Seděl jsem na tribuně a přemýšlel, co by se stalo, kdyby... Ale když jsem se pak dostal ke kabinám, vzal jsem si jeden z míčů, s kterými se hrálo. Aspoň nějaká vzpomínka.
Jak jste k němu vlastně přišel?
Vyloudil ho na rozhodčích. Stál jsem na chodbě mezi kabinami, když nesli rovnou tři. Jednoho z nich jsem požádal, nejspíš to byl ten čtvrtý pomocný, a on mi ho dal. Je tam nápis finále Ligy mistrů.
Kam si ho doma uložíte? Do vitríny k dalším cenným kouskům?
Když jsem ten míč domů přivezl, dal jsem ho čtyřletému Pavlíkovi. Musím říct že s ním byl moc spokojený. A teď už ho prohání po zahradě.
Sezona v Juventusu skončila. Co teď budete dělat?
Do soboty trénujeme. Na víkend mě pozvali do Monaka na formuli jedna. Na to se moc těším. A v pondělí bych chtěl vyrazit domů.
 Nedvěd byl v Manchesteru jen jako divák... |
