Národní stadion v Česku není, byť se o jeho výstavbě občas mluví. Takže kde je domov fotbalové reprezentace? Neoficiálně v Praze na Letné, která tradičně hostí největší zápasy. Ale...
...český tým hrál například už i v Poděbradech (v roce 1997 přípravu proti Bělorusku 4:1), byť dnes už to bylo jen těžko představitelné.
Ale ani v současné době nemusí zápasy reprezentace hostit jen prvoligové stadiony. V úterý večer Česko přivítá Ázerbájdžán ve Vítkovicích, kde se jinak hraje jen druhá liga. Národní tým se tam za poslední rok ukáže už podruhé.
„Ve Vítkovicích je to krásně předělané. Tribuny sice od hřiště dělí atletická dráha, ale není to tak hrozné. Preferuju, když fanoušky během zápasu cítíte. Mám rád malé, útulné stadiony,“ popisoval nejzkušenější hráč současné reprezentace Tomáš Sivok.
FaktaKde se (ne)daří reprezentaci BRNO ČESKÉ BUDĚJOVICE DRNOVICE JABLONEC NAD NISOU LIBEREC MLADÁ BOLESLAV OLOMOUC OSTRAVA - BAZALY OSTRAVA - VÍTKOVICE PLZEŇ PODĚBRADY PRAHA - EDEN PRAHA - LETNÁ PRAHA - STRAHOV TEPLICE UHERSKÉ HRADIŠTĚ |
A pokračoval: „Nejhorší pro mě jsou obří olympijské stadiony. To si říkáte, kde je druhá brána, a navíc tam občas nepříjemně fouká vítr. Je to takové nefotbalové. Ale nové stadiony už jsou jiné, to je pecka.“
Obřího stadionu pro osmdesát tisíc fanoušků se Sivok v Česku bát nemusí. Největší je Eden Aréna s oficiální kapacitou přes dvacet tisíc.
Stadion v pražských Vršovicích se letos vyhoupl na první místo v žebříčku průměrné návštěvnosti na reprezentační zápasy (14843 diváků). Ještě loni vedla Letná, která nyní ztrácí přibližně dvě stovky.
Na druhou stranu v Edenu má reprezentace nejhorší výsledky, jen zhruba čtyřicetiprocentní bodovou úspěšnost, což je suverénně nejméně ze všech českých stadionů.
Čím to?
Ve Vršovicích se hraje až v posledních letech, kdy se výsledky reprezentace po odchodu „zlaté“ generace kolem Pavla Nedvěda či Karla Poborského zhoršily obecně. Třeba Letná má celkově lepší bilanci, ale z posledních sedmi zápasů (právě tolik se jich dohromady hrálo v Edenu) je na tom ještě hůř než Eden.
Srovnání úspěšnosti stadionů nelze brát doslova. Praha - a Letná obzvlášť - sice hostí nejatraktivnější zápasy, které ale jsou zároveň nejtěžší. Ztráty s velkými týmy pak bilanci kazí.
Méně slavní soupeři většinou cestují do menších měst, které se díky tomu mohou pochlubit lepšími výsledky. Devět ze šestnácti stadionů drží stoprocentní bilanci - čtyři výhry si národní tým připsal v Liberci, tři v Plzni a Jablonci.
Z míst, kde se hrálo častěji než jen párkrát, jsou nejúspěšnější Teplice. Reprezentace tam vytvořila skvělou bilanci 19 zápasů bez porážky (z toho 18 výher), kterou ukončila až prohra 0:1 s Finskem v září 2012. Mimochodem, nároďák od té doby nehrál na severu Čech ani jednou.
Zatímco dnes ztrácí národní tým body i doma (z posledních pěti soutěžních zápasů vyhrál jen dvakrát), v devadesátých letech to byla jiná jízda.
První domácí utkání, ve kterém samostatná reprezentace nevyhrála, bylo proti Španělsku (0:0) až v roce 1996. Premiérová porážka nastala rok nato proti Jugoslávii (1:2). Obě utkání se hrála na Letné, která je s 42 zápasy nejčastějším hostitelem mezistátních duelů.
Z tohoto období pochází i rekordní návštěva 21 362 diváků, soupeřem přitom tehdy na podzim 1999 byly podprůměrné Faerské ostrovy!
Opačný rekord - nejnižší návštěva - padl letos v létě. V Mladé Boleslavi bylo na přípravu proti Arménii (3:0) zvědavých jen 4351 lidí.
