"Mohl by sis dát repete,“ hecují ho spoluhráči. Koller, střelec z Dortmundu, navíc právě v úterý oslavil 31. narozeniny.
Vzpomínáte na zápas v Irsku?
Jen matně. Ještě za trenéra Chovance jsme prohráli tři dva a moje góly byly k ničemu. Foukal děsný vítr a oni nás po přestávce mleli. Byli důrazní, agresivní, hráli typický ostrovní fotbal. Všechny míče nakopávali na vysokánského Quinna v útoku.
Ten už se ale reprezentace vzdal. Čím mohou Irové překvapit dnes?
Doufám, že ničím. Chytrá česká hra by na ně měla platit. Hrát kombinačně po zemi.
Ale trávník je zničený po nedávných zápasech ragby.
Aha, tak vymyslíme něco jiného.
Když prodloužíte sérii dvaceti zápasů bez porážky, asi si dáte hezký dárek k narozeninám. Jak jste je vlastně oslavil?
Střídmě, nic bouřlivého.
Vážně?
My třicátníci už jsme usedlejší lidé. Jinak zůstávám stejný, jen míň pařím. Né, to je jen vtip.
Ve stejný den jako vy slaví v národním týmu také Karel Poborský, který je o rok starší. Ale tentokrát ho vyřadilo zranění kotníku.
No, tak dostanu od spoluhráčů dort sám. Sladké, to já můžu. Už se těším.
Je vám jedenatřicet. Cítíte, že stárnete?
Znát to určitě je. A ke všemu člověk ví, že už to s ním bude jenom horší. Po zápasech bývám víc unavený, tělo víc bolí. Věku už musím přizpůsobit i regeneraci, nesmím ji zanedbávat.
Možná štěstí, že jste do velkého fotbalu vstoupil později než ostatní, ne? Bylo vám jedenadvacet, když jste vlastně náhodou jako kluk ze Smetanovy Lhoty vstoupil do Sparty.
Kdybych trénoval odmala vrcholově jako ostatní, určitě už mi maséři před zápasem tejpují celé tělo.
A vy obvazy na zpevnění nepotřebujete?
Ne, mám čisté tělo. Jen vklouznu do kopaček a jde se na to. Zatím nejsem tak opotřebovaný.
PODROBNOU ON-LINE REPORTÁŽ SLEDUJTE OD 20.30 ZDE
Irsko - Česko
v Dublinu
