Do problémů ji navíc dostávají vlastní hráči. V souvislosti s alkoholem, rasismem, neurvalým chováním. Šestice případů, která k ní přitáhla pozornost během pouhého čtvrt roku, vypovídá o poněkud zkažených poměrech ve fotbalové fabrice s více než stoletou historií a nejasnou budoucností.
Cejch sparťana přitěžuje
Spousta věcí by nevyvolala takový poprask, kdyby nešlo o Spartu, která má spoustu fanoušků, ale i nepřátel. Tak třeba letní opilecký úlet Miroslava Matušoviče. Za jiných okolností by se na příhodu asi brzy zapomnělo.
Vždyť si přihnul ve vlastním volnu a podnětem byla smrt kamaráda! Jenomže Matušovič je známý fotbalista, sparťan a ke všemu to provedl na Moravě, odkud pochází.
"Nebyl jsem zralý na záchytku, kam mě policisté odvezli. Myslím, že mi trochu sečetli, že jsem kdysi odešel do Prahy," tvrdil na svou obranu Matušovič, jehož desetitisíce lidí znají jako "prima kluka" z reklamních billboardů, na nichž je láká, aby chodili na fotbal i hokej.
Paradoxně právě on odstartoval sérii problémů, které odhalují prohnilost ve státě sparťanském.
Milionáři, pak kolaboranti
Už v poválečném období Sparta dostala pověst bolševického klubu. Nosila rudé dresy, klonili se k ní vlivní komunisté, podporoval ji syn prezidenta Novotného a další.
Jinak přetloukala dobu Slavia, její věčný konkurent. Vyhořela jí tribuna, nesměla nosit tradiční červenobílé sešívané dresy a kdo potřeboval, tak jí vyčetl, že pár zápasů za ni odehrál Edvard Beneš.
Od té doby existují o dvou rivalských klubech protichůdná mínění: Sparta je všehoschopná, Slavia potlačená. V jednom klubu narůstal pocit pýchy, v druhém ukřivděnost.
Fenomén: Fotbalová Sparta |
"Je naprostý nesmysl tvrdit, že Sparta kolaborovala s režimem a Slavia byla jakýmsi posledním ohniskem odporu," tvrdí historik Miloslav Jenšík. "Kluby vyšly ze stejných základů, až do roku 1948 měly ve vedení velké milionáře, a zdálo se, že Slavia přežije komunistickou éru líp. Spojila se s mocným podnikem Dynamo, Sparta jen s chudším konzumním družstvem.
Nemůže? Rozhodčí jí pomůže!
Pověst mocného a pyšného klubu Spartě nadlouho zůstala. Zvláště po listopadové revoluci se proměnila v samovládce českého fotbalu. Vyčleňovaly ji finanční možnosti i naduté chování vedení a hráčů.
Jako jediná nechtěla umožnit vysílání svých zápasů v televizi, prý z toho dostává málo peněz. I vlastní fanoušci s oblibou skandovali: "Sparťanská šlechta." Nebo: "My jsme Sparta, vy nejste nic."
To si myslí i Petr Přibáň. Třicet let chodí na fotbal v Brně a zná mínění o Spartě. "Člověka vyvede z míry už předsudek, s jakým jde do utkání. Že jeho tým určitě prohraje, a když se Spartě nebude dařit, pomůžou jí rozhodčí."
Podle něho averze vůči Spartě narostla hlavně v 90. letech, kdy začala skupovat hráče po celé zemi a oslabovala tím jiné kluby. "Ti kluci šli slepě za penězi a vidinou úspěchu. Řada z nich zapadla. Sparta tím ublížila celému českému fotbalu."
Doma si však držela dominantní pozici, válela v evropských pohárech a řadě hráčů otevřela cestu do velkého fotbalového světa. Jako Pavlu Nedvědovi, Tomáši Rosickému nebo Petru Čechovi.
Svět podle Křetínského
Dnes je situace jiná. Pro současnou Spartu bude spíš trefnější označení nejzlobivější klub, než nejlepší. Přitom právě teď má nejkultivovanější vedení se zdánlivě čistými úmysly.
Pryč je doba autokratické vlády Petra Macha, který za sebou zanechal velké dluhy. Zmizeli košičtí železáři s vizí, že Spartu přivedou k vítězství v Lize mistrů.
Nevládne ani Vlastimil Koštál, který dostal účetnictví z červených čísel, ale s nadutostí řekl: "Jsem ten nejlepší, kdo by měl vést český fotbal."
Nyní Spartu řídí nová generace lidí neprovázaných s fotbalovou minulostí. Majitelem je slovenská finanční skupina J&T reprezentovaná Danielem Křetínským.
Úspěšným byznysmenem, který dělá miliardové obchody v elektrárenské sféře. Fotbalu moc nerozumí, zato mu pro něj hoří srdce.
Pohybovat se na fotbalové scéně vždycky znamenalo řídit se jejími zákony: podstrojovat rozhodčím, držet si černý fond s neviditelnými penězi, mít na pravých místech své lidi, kteří přihrají malou domů... To není svět podle Křetínského.
Alespoň se tak tváří. Spartu buduje jako firmu světového formátu, umí přitáhnout diváky. Loni tak prodal 2200 permanentek na zápasy a letos už víc než dvojnásobek. A loajalita je pro něj prvním přikázáním.
Proto na hodinu propustil hvězdu mužstva Karla Poborského, když nesouhlasil s trenérem.
"Dan má dobré úmysly, ale na Spartu mu nezbývá moc času." říká Křetínského spolupracovník, který si nepřeje být jmenován.
Právě tady nastává problém. Křetínský nemá věci plně pod kontrolou. Příliš důvěřuje lidem kolem sebe. Dělá chyby. Hodinové rozhovory s trenérem Michalem Bílkem vedou k tomu, že mu téměř bezezbytku splní veškerá přání.
V tom se Sparta odlišuje od ostatních. Má rozsáhlé finanční možnosti, ale ne jasnou koncepci.
Jinde zvažují každou korunu, než hráče koupí, ona je přitahuje hromadně, a co víc, moc nehledí na jejich charakter.
Stává se ostrovem, kam připlouvají dobrodruzi, výjimečných fotbalových kvalit, ale s problémy. Jana Šimáka musel klub dokonce poslat do protialkoholní léčebny, kapitán Tomáš Řepka vyvolal potyčku po utkání v Teplicích, do níž se zapojil další rebel Martin Abraham.
Pro majitele klubu to musí být trpké poznání. Spartu kupovali pro svou image, aby se o J&T psalo v dobrém tónu. Místo toho ji vede kapitán, který neunese emoce, sprostě na hřišti nadává a napadne kameramana. Tomáš Řepka.
Kapitánské pásky ho však nezbaví. "Protože je největší osobností," řekl k tomu Křetínský v rozhovoru pro Hospodářské noviny a médiím vzkázal, že pořádají hon na čarodějnice.
Na řadě je Slavia
Jako by i Křetínský ztrácel nervy, rezignoval na své ideály. Nervozita může být na místě. Nic není věčné. Pověst vůdce měla Sparta čtvrt století. Poslední dobou však bloudí.
Dál zůstává velkofabrikou s olbřímím ročním rozpočtem 350 milionů korun, jiné kluby ho mají pětkrát až desetkrát nižší. Hradí provoz tréninkového centra na Strahově, ale v ligovém mužstvu má jediného odchovance. Co jinde lepí na kolenou, k tomu si oni platí profesionální zaměstnance.
Pokud přestane vítězit, může se vše zhroutit. "Nepřekvapilo by mě, kdyby teď přišla éra Slavie. Přežila těžké roky, je hladová po úspěchu, staví stadion," tvrdí Košťál.
Až se na jaře otevře Eden, ráj fotbalové Slavie, může to být další rána Spartě. "Představit se v novém chrámu pro nás možná bude velkou motivací," tvrdí jeden ze sponzorů, který má dosud smlouvu ve Spartě. Myslí obchodně, tak možná změní klubové barvy. Jako to udělala fotbalová reprezentace. Ta už předem dala najevo, že jarní generálku před mistrovstvím Evropy odehraje na nové Slavii.
Šest sparťanských hříchů za tři měsíce 1. Cesta na záchytku, 9. července Fotbalistu Miroslavu Matušovičovi zemřel kamarád, proto zapíjel žal v restauraci v Havířově. Přehnal to. Do přivolaných policistů strkal, až mu nasadili pouta a odvezli ho na záchytku. V krvi měl skoro dvě promile alkoholu. Od Sparty dostal pokutu 100 tisíc korun. 2. Židovská obec protestuje, 16. srpna 3. Zbitý trenér Bílek, 23. srpna 4. Hajlující Horváth, 25. srpna 5. Bitkař Řepka v akci, 16. září 6. Potupné derby, 8. října |