"Prezident klubu mi řekl, že Sparta je dobrá volba. Že budu víc hrát. Potom už jsem neváhal a šel," přiznal dvaadvacetiletý záložník.
V Rusku působil rok a půl, šanci téměř nedostal. Od neděle patří na rok Spartě. "Nejsem v cizí zemi, nemusím se aklimatizovat. Jsem rád, že mi Sparta vyšla," řekl brněnský odchovanec a jeden ze strůjců stříbrných medailí národního mužstva do dvaceti let na světovém šampionátu v Kanadě v roce 2007.
Nechtěl jste to v Rusku ještě zkusit?
Chtěl jsem vydržet ještě na podzim, ale když mi sám prezident řekl, že by bylo lepší hostování ve Spartě, tak jsem to nechtěl hrotit. Byl jsem rád, že mi řekl svůj názor. Snažil jsem se, aby se to rychle vyřešilo a mohl jsem přijít už na začátku přípravy.
Jinou možnost než Spartu jste neměl?
Nic konkrétního. Sice jsem slyšel, že by bylo lepší, kdybych zůstal v Rusku a na místní soutěž si zvykl, ale i v jiném klubu bych to měl strašně těžké. A do další nejistoty jsem jít nechtěl.
Ve Spartě cítíte větší jistotu?
Takhle se to říct nedá. Ale kdybych hned nekývl, mohlo se jednání táhnout a pak nevím, jak by to dopadlo. Každopádně je pro mě důležité, abych pravidelně hrál.
To se vám v Moskvě nedařilo. Přesto jste jednou šanci dostal a pak jste odešel. Není to zvláštní?
Bylo po reprezentačním srazu, spousta hráčů se vrátila dva dny před zápasem. Žirkov, který má jít do Chelsea, nedorazil vůbec. Hráli jsme přípravu, dostal jsem šanci vlevo a dařilo se mi. Tak mi trenér Zico dal důvěru i v mistráku. Ale pak se klub rozhodl, abych šel na hostování. Věřím, že budu ve Spartě hrát víc.
Přišlo to tedy hodně rychle.
Už během jara jsem o hostování s trenérem mluvil. A v poslední době se to začalo realizovat.
Nemyslíte, že jste se v zimě 2008 ukvapil, když jste ve dvaceti odešel do CSKA Moskva, které je i na evropské poměry už velkým klubem?
Kdybych hrál tenkrát ve Spartě, tak bych odchod zvažoval víc. V Brně jsme sice hráli dobře, ale nejsou tam takové ambice jako má Sparta. Proto jsem neváhal a do Ruska šel.
Ale asi jste nepočítal s tím, že si téměř nezahrajete.
Když jsem tam přišel, věděl jsem, že to budu mít těžké. Byli jsme tři mladí, dva se chytili, já se zranil. A když přišel nový trenér, neměl jsem za sebou nic, takže dostat se do sestavy bylo složité.
Udělal byste před rokem a půl něco jinak?
Zachoval bych se stejně, vzal bych nabídku a do Ruska šel. Jen bych změnil přístup k fotbalu. Myslel jsem si, že všechno půjde samo, ale nešlo. Tak se mi to vrátilo tím, že jsem se zranil. A zranění mi otevřelo oči.
Jak to myslíte, že jste fotbalu nedával všechno? Šidil jste tréninky?
To ne. Ale byl jsem mladý, říkal jsem si, že na všechno mám čas. Myslel jsem si, že se do všeho v pohodě dostanu, že nebude s ničím problém. Ale když nejste vyloženě velký talent, tak si musíte po tréninku přidávat, abyste se dostal na určitou úroveň, na kterou se dostat potřebujete.
V čem teď dáváte fotbalu víc?
Po tréninku si přidávám. Pracuju na rychlosti, na síle, na práci s míčem, prostě na všem. Hrál jsem jen v Brně, pak přišel do Ruska a to byl pro mě velký skok.
V Rusku působil rok a půl, šanci téměř nedostal. Od neděle patří na rok Spartě. "Nejsem v cizí zemi, nemusím se aklimatizovat. Jsem rád, že mi Sparta vyšla," řekl brněnský odchovanec a jeden ze strůjců stříbrných medailí národního mužstva do dvaceti let na světovém šampionátu v Kanadě v roce 2007.
Nechtěl jste to v Rusku ještě zkusit?
Chtěl jsem vydržet ještě na podzim, ale když mi sám prezident řekl, že by bylo lepší hostování ve Spartě, tak jsem to nechtěl hrotit. Byl jsem rád, že mi řekl svůj názor. Snažil jsem se, aby se to rychle vyřešilo a mohl jsem přijít už na začátku přípravy.
Jinou možnost než Spartu jste neměl?
Nic konkrétního. Sice jsem slyšel, že by bylo lepší, kdybych zůstal v Rusku a na místní soutěž si zvykl, ale i v jiném klubu bych to měl strašně těžké. A do další nejistoty jsem jít nechtěl.
Ve Spartě cítíte větší jistotu?
Takhle se to říct nedá. Ale kdybych hned nekývl, mohlo se jednání táhnout a pak nevím, jak by to dopadlo. Každopádně je pro mě důležité, abych pravidelně hrál.
To se vám v Moskvě nedařilo. Přesto jste jednou šanci dostal a pak jste odešel. Není to zvláštní?
Bylo po reprezentačním srazu, spousta hráčů se vrátila dva dny před zápasem. Žirkov, který má jít do Chelsea, nedorazil vůbec. Hráli jsme přípravu, dostal jsem šanci vlevo a dařilo se mi. Tak mi trenér Zico dal důvěru i v mistráku. Ale pak se klub rozhodl, abych šel na hostování. Věřím, že budu ve Spartě hrát víc.
Přišlo to tedy hodně rychle.
Už během jara jsem o hostování s trenérem mluvil. A v poslední době se to začalo realizovat.
Nemyslíte, že jste se v zimě 2008 ukvapil, když jste ve dvaceti odešel do CSKA Moskva, které je i na evropské poměry už velkým klubem?
Kdybych hrál tenkrát ve Spartě, tak bych odchod zvažoval víc. V Brně jsme sice hráli dobře, ale nejsou tam takové ambice jako má Sparta. Proto jsem neváhal a do Ruska šel.
Ale asi jste nepočítal s tím, že si téměř nezahrajete.
Když jsem tam přišel, věděl jsem, že to budu mít těžké. Byli jsme tři mladí, dva se chytili, já se zranil. A když přišel nový trenér, neměl jsem za sebou nic, takže dostat se do sestavy bylo složité.
Udělal byste před rokem a půl něco jinak?
Zachoval bych se stejně, vzal bych nabídku a do Ruska šel. Jen bych změnil přístup k fotbalu. Myslel jsem si, že všechno půjde samo, ale nešlo. Tak se mi to vrátilo tím, že jsem se zranil. A zranění mi otevřelo oči.
Jak to myslíte, že jste fotbalu nedával všechno? Šidil jste tréninky?
To ne. Ale byl jsem mladý, říkal jsem si, že na všechno mám čas. Myslel jsem si, že se do všeho v pohodě dostanu, že nebude s ničím problém. Ale když nejste vyloženě velký talent, tak si musíte po tréninku přidávat, abyste se dostal na určitou úroveň, na kterou se dostat potřebujete.
V čem teď dáváte fotbalu víc?
Po tréninku si přidávám. Pracuju na rychlosti, na síle, na práci s míčem, prostě na všem. Hrál jsem jen v Brně, pak přišel do Ruska a to byl pro mě velký skok.
