V tichosti zmizelo z prvoligové scény jméno, které na ni patřilo dlouhých 17 let. Martin Müller řečený Gerd podle slavného německého kanonýra.
On je však fotbalový obránce, který první ligu kopal v Chebu, Drnovicích, pražské Slavii, s níž skončil dvakrát druhý, v Blšanech, Plzni a Příbrami. A také si odskočil do japonského Visselu Kóbe.
"Ze dne na den jsem se rozhodl, že profesionální kariéru ukončím," vysvětluje brzy čtyřicetiletý stoper.
A fotbal už hraje jen pro zábavu v Blšanech, kde už dvakrát během své kariéry byl. Do krajského přeboru bývalého slávistu zlákal bývalý sparťan Horst Siegl.
Byli jste předtím kamarádi?
Znali jsme se spíš přes Pavla Kuku, tak úplně kamarádi jsme nebyli. Navíc to angažmá přišlo náhodou. Horst mě oslovil na exhibici. Žádná rivalita mezi sparťanem a slávistou, on je v pohodě.
I když jste místo něj dostal kapitánskou pásku?
Tu mi dali hned, co jsem přišel, abych musel zaplatit nějaké peníze do týmové kasy. Vyfasoval jsem ji a od té doby ji nosím. Pro mě nic nového: všude, kde jsem hrál, jsem někdy kapitán byl.
Proč jste vůbec praštil s vrcholovým fotbalem?
Odtrénoval jsem celou přípravu v Příbrami, pak jsem se rozhodl ze dne na den, že ukončím kariéru a budu se věnovat podnikání. Až pak mě oslovil Horst Siegl, tak jsemmu kývl. Nabídek na profesionální angažmá bylo hodně, ale já už nechci hrát fotbal, kde se trénuje každý den. Chci si trošku odpočinout. Blšany jsem proto uvítal.
Proč jste tedy v létě dřel, když jste pak skončil?
V tu chvíli jsem o tom vážně ještě nepřemýšlel. A kariéru jsem ukončil tak, že jsem vlastně nikomu nic neřekl. Ani nevím, proč mě to tak náhle napadlo.
A mohl jste dál hrát ligu?
Z Plzně jsem byl na hostování v Příbrami, kde mi skončila smlouva. Domlouvali jsme se na podmínkách, ale není to tak, že bychom se nedohodli. Bylo to z mé hlavy, že chci skončit.
V první lize jste nasbíral 322 startů, dal osm gólů. Není škoda se loučit v tichosti?
Zkusím se ještě v Plzni domluvit, jestli by mi udělali nějaké fanfáry. Nějaké rozloučení, třeba před zápasem zamávat divákům. Trochu líto mi to je, ale ono to opravdu moc lidí neví.
Ještě loni na podzim jste ligu v Příbrami hrál v základní sestavě.
Pak jsem se zranil, na jaře se to se mnou vleklo. Ale i z těchhle patálií jsem se dostal.
Říkáte, že za váš konec mohlo i podnikání. Co tedy děláte?
Věnuji se teď doplňkům zdraví. U fotbalu jsem díky tomu zůstal. Tyhle produkty hodně užívají sportovci, ale i běžní lidé.
Uživí vás to jako fotbal?
Ještě ne stejně, ale do budoucna určitě jo.
Co kdyby vás teď někdo lákal, ať mu pomůžete v lize?
Už je mi 39 let, ale nebál bych se hrát ještě dva tři roky na vrcholové úrovni. Neříkám, že by se o mě poprali, ale nabídky jsem dostal. Něco okolo Prahy. Druhá liga, to by možná ještě šlo. Ale já už bych se do toho asi znovu nevrhnul. Rozjel jsem podnikání, a kdybych šel někam hrát, neměl bych na to čas. A pak bych to musel opakovat znova. Což se mi nechce.
Štvou vás porážky v krajském přeboru stejně jako v lize?
Nevím. Fotbal je jiný, to je jasné. Divácká kulisa taky. Rozdíl je obrovský. Ale ve všem ostatním je to v Blšanech stejné jako v ligové éře - zázemí, rehabilitace, to všechno tam funguje.
