Třeba v metru namalovali ve vagonech na podlahu fotbalové hřiště, cestu z letiště lemují vlajky všech zúčastněných týmů a na ulicích vyměnili malé Buddhy navlečené na šňůrky za fotbalové míče, které večer svítí.
Přesto šampionát začne pro Korejce zřejmě až zítra s prvním zápasem jejich národního týmu. Tady v Soulu jsou na mnoha místech k vidění nápisy: Druhé kolo.
„Největší neštěstí by bylo, kdybychom se nedostali ze základní skupiny, a Japonci ano,“ říká mi s obavami jeden student.
Možná by se Korejci vyrovnali i s tím, kdyby jejich tým nic nevyhrál, ale rozhodně by nepřežili, kdyby se nenáviděným Japoncům dařilo lépe.
Jeden můj skotský kamarád tvrdil, že fandí pouze dvěma týmům: Skotsku a každému, kdo hraje proti Anglii. Skotsko-anglická rivalita je ale v porovnání s tím, co cítí Korejci vůči Japoncům, nevinné špičkování.
V Soulu se snaží dělat vše, aby si turisté oblíbili jejich zemi více než Japonsko. Dokonce v zahajovací den šampionátu omezili dopravu, takže na ulici mohla auta jen se sudým číslem. Určitě to pomohlo, dalo se alespoň trochu dýchat. Ale jinak je doprava velkým problémem.
I ve městě jsou pětiproudé dálnice, ale spíše se na nich stojí, než jezdí. Soul je obrovské město se čtrnácti miliony lidí a pro mnohé je auto snad důležitější než nohy.
Po delším pátrání jsem tiskové středisko objevil. Bylo přesně na druhé straně jedné z typických autostrád. Pět pruhů na jednu, pět na druhou stranu, nikde žádný přechod, žádný podchod.
Podobnou situaci jsem zažil jen jednou v Los Angeles. Stejně jako teď jsem koukal na masu automobilů a jednoho domorodce, který civěl se mnou, jsem se zeptal: „Nevíte, jak se dostanu na druhou stranu?“ „Nevím,“ odpověděl mi. „Já jsem se narodil na téhle.“
Autor je redaktorem Českého rozhlasu 1-Radiožurnál, jeho relace z MS můžete slyšet v 8.20 a 14.50.
 Takhle se připravila na světový šampionát fanynka korejských fotbalistů |
