Prohlášení Pavla Nedvěda
Vzhledem k tomu, že ani mé nedávné prohlášení nezabránilo dalším spekulacím o mém zdravotním stavu a mém dalším působení v reprezentaci České republiky, rozhodl jsem hráčskou kariéru v národním mužstvu.
Proto, aby mé rozhodnutí nebylo opět vykládáno jinak, prohlašuji, že můj zdravotní stav není i nadále natolik uspokojivý, abych byl schopen snášet tak velkou fyzickou zátěž, jakou si při současném plnění mých pracovních závazků k mužstvu Juventus Turín bezesporu vyžaduje podávání maximálních výkonů v národním mužstvu.
Skutečně jsem měl v úmyslu toto pro mě velmi obtížné rozhodnutí dobře zvážit až po konkrétním vyjádření lékařů, tedy poté, kdy bude zcela zřejmé, jak dlouhou dobu si léčení mého zranění z EURA 2004 ještě vyžádá. Má vůle a tendence v reprezentaci České republiky pokračovat - a to po úplném uzdravení - ovšem byla médii a částí veřejnosti vykládána zcela jinak, většinou v neprospěch mé osoby.
Po zodpovědném zvážení všech okolností jsem se tímto rozhodl ukončit své fotbalové účinkování v reprezentačním mužstvu České republiky.
Z mých dosavadních výkonů v reprezentaci České republiky a z mého dosavadního postoje v pozici kapitána mužstva bylo zřejmé, že jsem si skutečně velmi vážil toho, že jsem mohl Českou republiku reprezentovat, a vždy jsem se snažil odvést stoprocentní výkon.
Na každý sportovní úspěch České republiky jsem byl náležitě hrdý. Proto bych nikdy nepředpokládal, že mé rozhodnutí dočasně přerušit svoji činnost v reprezentačním mužstvu České republiky budou provázet taková obvinění mé osoby a ničím nepodložená dvojsmyslná vyjádření, která budou namířená jednak vyloženě proti mé osobě, ale hlavně budou znehodnocovat mnou dosud odvedenou práci a mé výkony za národní mužstvo.
Osoby vyjadřující se ke stávající situaci, resp. k mému předcházejícímu rozhodnutí, přehlížejí skutečnosti, že vzhledem k mému věku a dlouhodobé fyzické a psychické zátěži v profesionálním fotbalu, se má zranění, která jsem utržil v poslední době, léčí mnohem delší dobu, než tomu bývá u mladších hráčů.
Velmi mě mrzí, za jakých okolností a jakou formou se s reprezentací České republiky loučím a pevně věřím, že moji bývalí spoluhráči, s nimiž bylo pro mě vždy ctí hrát a tvořit jedno mužstvo, a moji fanoušci, kterým za jejich projevovanou přízeň tímto moc děkuji, můj postoj budou respektovat a když ne hned, tak postupem času že ho pochopí.
A protože nehodlám odcházet ani jako „zhrzený“ ani jako „nepochopený“ hráč, přeji českému fotbalu další úspěšná léta.
V Turíně dne 24. 9. 2004
 |
