Tenhle fotbalista, celým jménem Fernando Morientes Sánchez, ve středu večer skolil Spartu v Lize mistrů. Dal jí dva góly a mohl by se vychloubat. Ale po zápase zůstal pokorný. "Prožívali jsme těžké chvíle. Uvidíte, vítězství nad Spartou ještě všichni oceníme později," říkal pětadvacetiletý Morientes.
Byl to on, kdo rozesmutnil sparťany. Zatímco na jeho první gól stačil odpovědět Sionko střelou na 2:2, na jeho druhou trefu už domácí nereagovali. Real vyhrál 3:2. "Ale pořádně jsme se nadřeli. Sparta byla jeden z nejsilnějších soupeřů, proti kterému jsme letos hráli. V Lize mistrů to může dotáhnout hodně daleko," předpověděl.
Nebylo to poprvé, co pomohl přemoci český tým. Před pěti lety nastoupil za španělskou jedenadvacítku v baráži o postup na evropský šampionát a Olympijské hry v Atlantě. Španělé dvakrát vyhráli 2:1. "On, Raúl a De la Peňa, to byla síla. Těžko jsme je bránili," vzpomněl si Ivan Kopecký, tehdejší šéf české juniorské reprezentace.
V těch zápasech tenkrát hráli například Řepka, Šmicer, Pavel Novotný, Galásek, Slončík, Lokvenc. "Měli jsme hodně silné mužstvo, ale na Španěly to nestačilo," přiznal Kopecký. V odvetě na Strahově Česko vedlo 1:0, za což by bralo postup, ale před půlí byl vyloučen Řepka a Raúl dal potom dva góly.
Ten zápas si Kopecký za poslední dva týdny dvakrát promítnul v mysli. Poprvé když Řepka dostal červenou kartu v baráži proti Belgii. Podruhé ve středu, když sledoval zápas Sparty. Bylo to kvůli Morientesovi. "Už tenkrát byl skvělý. Málokdo ví, že v kvalifikaci dal víc gólů než Raúl. Ten už ale koketoval se španělským áčkem."
Morientes byl tenkrát hráčem Zaragozy, do Madridu přišel až o rok později, v létě 1997. "Real měl vždycky vynikající útočníky a já bych chtěl v této tradici pokračovat," svěřil se. V Zaragoze zaujal osmadvaceti góly, které nastřílel během dvou sezon.
Hned po přestupu se zařadil mezi klíčové hráče nejslavnějšího klubu fotbalové historie. Střílel góly a také je připravoval pro Raúla. A za to byl milovaný fanoušky. "Raúl je jemný technik, Morientes dravec, typický hrotový útočník," poznamenal Kopecký. Morientes je i neobyčejně rychlý, stovku umí zaběhnout za jedenáct vteřin.
V lize začínal v sedmnácti, jako Raúl. Hrál za Albecete Balompie, bylo to v roce 1993. Po dvou letech, když jeho mateřský klub sestoupil do druhé ligy, se stěhoval do Zaragozy. V národním mužstvu oslnil při debutu. V roce 1998 nastoupil proti Švédsku a za pět minut dal dva góly.
V dalších třinácti zápasech se trefil desetkrát, ale ani to nepřesvědčilo trenéra José Antonia Camacha, aby ho vzal na evropský šampionát 2000 do Belgie a Nizozemska. Byl to šok. "Jeho čas teprve přijde. Důvěřuju hráčům, které jsme si vybral," řekl k tomu reprezentační trenér.
Nejslavnější gól dal v loňském finále Ligy mistrů. Po centru Salgada se trefil hlavou a srazil sebevědomí Valencie, která nakonec dostala další dva góly. Svůj úspěch věnoval spoluhráči Hierrovi, velkému kamarádovi.
Spoluhráči mu říkají Moro. Přezdívka nic nevyjadřuje, vznikla zkrácením jeho příjmení. Po Madridu jezdí BMW, obdivuje atleta Carla Lewise a cyklistu Miguela Induraina. Oblíbil si příběhy Dona Quichota a poslouchá skupinu Queen. Nade vše miluje svou rodinu, ženu Vitórii, syna Fernanda a dceru Luciu. Když manželka čekala první dítě, byl z toho tak rozhozený, že nedal v patnácti zápasech v řadě gól.
