Řekl bych, že je to hlavně v psychice a v motivaci. Loni jsme prostě jeli s obrovským nadšením, v lize jsme to dotáhli k tiulu a v Poháru UEFA až do finále. Jenže teď, když už jsme z Ligy mistrů venku, a navíc nám v bundeslize utekl Bayern, nedokážeme se pořádně soustředit například ani na domácí zápas s Bielefeldem.
To si nemyslím. Tým je to dobrý, to jsme snad dokázali v osmifinálové skupině Ligy mistrů. Například s Realem Madrid jsme sehráli dva naprosto vyrovnané zápasy. Což ukazuje, že můžeme hrát opravdu s každým.
Jen díky tomu, že v domácím zápase s Realem jsme v nastaveném čase dostali vyrovnávací gól na jedna jedna.
Taky jsem si u televize říkal, že jsem tam třeba místo Figa mohl s míčem pobíhat já. Ale ruku na srdce, díky tomu, že jsme vypadli, byl k vidění zápas snů. Těžko bychom totiž v Manchesteru předvedli to, co tam ukázal Real.
V těch nejbližších se musíme v bundeslize dostat na druhé místo, které zajišťuje přímý postup do Ligy mistrů. Když zůstaneme třetí, musíme do předkola. A pro příští sezonu platí, že nesmíme opakovat chyby z tohoto ročníku.
Moc jeho zápasů na loňském mistrovství světa jsem neviděl a z jejich reprezentantů znám jen výborného záložníka Bastürka, který hraje v Leverkusenu. A dnes u videa jsem zjistil, že takových vynikajících hráčů mají Turci mnohem víc.
Nemám problém se žádným postem, na který mě trenér postaví. Samozřejmě hraju radši dopředu. Třeba teď proti Mnichovu 1860 jsme hrál s Honzou Kollerem v útoku. Ale na druhou stranu mě neotráví, když mám hrát něco jiného. Ani ty defenzivní úkoly.
Trenér Brückner nám ještě záměry s nasazením jednotlivých hráčů a se střídáním neřekl. Ale devadesát minut na hřišti by mi vůbec nevadilo. Spíš naopak.
Fotbalový reprezentant Tomáš Rosický odpovídá v Teplicích na tiskové konferenci před přípravným zápasem s Tureckem. |