Dosud jste ve třech podzimních utkáních jen střídal a celkem v nich odehrál jedenačtyřicet minut. Odkdy jste věděl, že do zápasu v Jablonci půjdete od začátku?
Trenér mi to řekl dva dny před utkáním. Takže jsem byl klidný a na Jablonec se v klidu připravil.
Podle toho, jak jste si vedle vstřelené branky počínal, vůbec nebylo znát, že jste vlastně osmnáctiletý zajíc.
To souvisí s tou důvěrou trenéra Večeři. Věděl jsem, že mi věří, tak jsem si na hřišti dovolil všechno, co umím.
Můžete svůj gól z desáté minuty popsat?
Z levé strany centroval Petr Čoupek, myslím, že Fukal to chtěl odkopnout a míč šel přímo ke mně. Tak si říkám, tohle musím zkusit z první. A ono to vyšlo přesně k tyči.
A jak to bylo s tím vaším splněným snem?
No, v noci na dnešek se mi zdálo, že gól dám. Víc si nevybavuju, ani jak v tom snu gól vypadal.
Radost z vaší první ligové branky ale jistě kalí fakt, že Jablonec v samém závěru utkání vyrovnal z penalty na konečných 1:1.
Samozřejmě. Už se mě někdo ptal, jak ten svůj premiérový gól oslavím, ale náš brankář Martin Raška říkal, že když jsme přišli o dva body, tak že není co slavit.
Jste z remízy také zklamaný?
Pochopitelně. Jablonec nás sice po přestávce zle přitlačil, ale když se nedlouho před koncem prokličkoval až před jejich brankáře Rajtoral, blesklo mi hlavou, že tři body jsou definitivně naše. Jenže on se netrefil, což se stává. A jak to nakonec dopadlo, to nás štvát musí.
Jak jste jabloneckou penaltu těsně před koncem prožíval?
Bylo mi líto Pavla Besty, který při prudkém centru nestačil tou rukou uhnout. A pak jsem se radši nedíval. A až podle výbuchu radosti domácích mi bylo jasné, že je to jedna jedna.
Jste typickým pravákem a přesto se vám vedlo na levém kraji zálohy. Hraje se vám tam dobře?
Docela mi to na té levé straně vyhovuje, mám rád, když si to můžu zaseknout do hřiště na pravačku a rozjet akci.
